Neurofibromatóza je autosomálně dominantní genetická porucha.
Existují dvě hlavní formy a jedna nově objevená forma:
Neurofibromatóza typu 1 – mutace na chromozomu 17
Neurofibromatóza typu 2 – mutace na chromozomu 22
Genetika a dědičnost
Neurofibromatóza typu 1 je způsobena mutací na chromozomu 17q, genovým produktem je Neurofibromin (enzym aktivující GTPázu).
Neurofibromatóza typu 2 je způsobena mutací na chromozomu 22q, genovým produktem je Merlin, cytoskeletální protein.
Jak NF1, tak NF2 jsou autosomálně dominantní poruchy, což znamená, že k přenosu poruchy je třeba zdědit pouze jednu kopii mutovaného genu. Dítě rodiče s NF1 nebo NF2 a nepostiženého rodiče bude mít 50% šanci, že poruchu zdědí.
Otázku dědičnosti komplikuje nesoulad mezi genotypem a fenotypem, tedy mezi genetikou a skutečným projevem poruchy. V případě NF1 nebyly nalezeny žádné jasné vazby mezi genotypem a fenotypem a závažnost a specifická povaha příznaků se může mezi členy rodiny s poruchou značně lišit (Korf a Rubenstein 2005). V případě NF2 jsou však projevy mezi členy rodiny podobné; předpokládá se, že existuje silná korelace mezi genotypem a fenotypem (tamtéž).
NF1 i NF2 se mohou také objevit spontánně náhodnou mutací, bez rodinné anamnézy. Tyto spontánní nebo sporadické případy tvoří asi jednu polovinu případů neurofibromatózy (tamtéž).
Neurofibromatóza je považována za člena neurokutánních syndromů (fakomatóz). Kromě typů neurofibromatózy zahrnují fakomatózy také tuberózní sklerózu, Sturge-Weberův syndrom a von Hippel-Lindauovu chorobu. Toto seskupení je artefaktem dřívější doby v medicíně, před odlišným genetickým základem každého z těchto onemocnění.
Joseph Merrick, sloní muž, byl kdysi považován za postiženého buď elefantiázou nebo neurofibromatózou typu I. Nicméně, dnes se všeobecně věří, že Merrick trpěl velmi vzácným Proteovým syndromem.
Korf, Bruce E. a Allan E. Rubenstein. 2005. Neurofibromatosis: A Handbook for Patients, Families, and Health Care Professionals.