Horizontální buňky jsou laterálně se propojující neurony ve vnější plexiformní vrstvě sítnice savčích očí. Pomáhají integrovat a regulovat vstup z více fotoreceptorových buněk. Mezi jejich funkce patří horizontální buňky, které jsou zodpovědné za to, že oči se mohou přizpůsobit tak, aby dobře viděly za jasných i tlumených světelných podmínek.
Existují tři základní typy horizontálních buněk, označené HI, HII a HIII. Selektivita těchto tří horizontálních buněk vůči jednomu ze tří typů kuželů je předmětem diskuse. Podle studií provedených Boycottem a Wasslem nebyly ani HI buňky, ani HII buňky selektivní vůči S,M nebo L kuželům. Naproti tomu Anhelt a Kolb tvrdí, že ve svých pozorováních byly HI buňky připojeny ke všem třem typům kuželů nerozvážně, nicméně HII buňky měly tendenci se nejvíce dotýkat S kuželů. Identifikovali také třetí typ horizontální buňky, HIII, který byl totožný s HI, ale nenavázal kontakt se S kužely.
HII buňky také navazují spojení s tyčemi, ale dělají to tak daleko od somy horizontální buňky, že nenarušují činnost čípků.
Rozprostírají se přes čípky a sumují vstupy z nich všech, aby kontrolovaly množství GABA uvolněného zpět na fotoreceptorové buňky, které je hyperpolarizují. Jejich uspořádání společně s on-center a off-center bipolárními buňkami, které přijímají vstup z fotoreceptorů, představuje formu laterální inhibice, zvyšující prostorové rozlišení na úkor některých informací o absolutní intenzitě. Oko je tak citlivější na kontrast a rozdíly v intenzitě.
Když je světlo promítnuto na fotoreceptor, fotoreceptor hyperpolarizuje a snižuje uvolňování glutamátu, když k tomu dojde, horizontální buňky snižují uvolňování GABA, což má inhibiční vliv na fotoreceptory. Toto snížení inhibice vede k depolarizaci fotoreceptorů. Máme proto následující negativní zpětnou vazbu
Iluminace hyperpolarizace fotoreceptorůhorizontální depolarizace buněk hyperpolarizace fotoreceptorů
Jedna z navrhovaných teorií pro usnadnění horizontálními buňkami postupuje následovně. Předpokládejme, že máme 10 fotoreceptorů, jednu hyperpolarizující (H) bipolární buňku a jednu horizontální buňku. Všech deset fotoreceptorů se připojuje k horizontální buňce a prostřední fotoreceptor () se připojuje k bipolární buňce. Okolní buňky, které představují vnější vnímavé pole, budou označeny, pak můžeme vysvětlit mimostředné uspořádání následovně. Pokud je světlo zobrazeno na pak
Pokud je světlo svítí na okolí pak
Pro vysvětlení rozptýleného světla pak oba případy posuzujeme společně, a jak se ukazuje, oba efekty se navzájem vyruší a získáme malý nebo žádný čistý efekt.