V buddhismu je samádhi (páli; skt.) duševní soustředění.
V pálijské literatuře se samádhi vyskytuje v následujících souvislostech:
V buddhismu se samádhi tradičně rozvíjí rozjímáním nad jedním ze 40 různých objektů, jako je všímavost k dýchání (anapanasati) a milující laskavost (metta).
Při vývoji samádhi se mysl člověka očišťuje od nečistot, je klidná, klidná a světélkující. Jakmile meditující dosáhne silného a mocného soustředění, je jeho mysl připravena proniknout a nahlédnout do konečné podstaty reality a nakonec dosáhnout osvobození od veškerého utrpení.
Buddhistické sutty zmiňují, že praktikující samádhi si mohou vypěstovat nadnormální schopnosti (abhijna, srov. siddhis), a vyjmenovávají několik, které Buddha vyvinul, ale varují, že těmto praktikujícím by nemělo být dovoleno odvádět pozornost od širšího cíle úplného osvobození od utrpení.