Syntéza (ze starořeckého σύνθεσις, σύν (s) a θεσις (umístění)) je obecně chápána jako integrace dvou nebo více již existujících prvků, která má za následek nové stvoření.
Termín má široký význam a může se vztahovat na fyzické, ideologické a/nebo fenomenologické entity. V dialektice je syntéza konečným výsledkem pokusů o smíření vrozeného rozporu mezi tezí a antitezí. Spolu s podobným konceptem integrace je syntéza obecně považována za důležitý prvek moderní filozofie, zejména v různých nově vznikajících idejích často považovaných za holistické (na rozdíl od redukcionistických).