Phocidy jsou více specializované na vodní život než otaridy. Nemají vnější uši a mají štíhlé, oblé tělo. Zatažitelné bradavky, vnitřní varlata a vnitřní pochva penisu zajišťují další zeštíhlení. Pod kůží se nachází hladká vrstva tuku. Phocidové jsou schopni do této vrstvy přesměrovat tok krve, což jim pomáhá regulovat teplotu.
Přední ploutve jim slouží především k řízení, zatímco zadní ploutve jsou k pánvi připoutány tak, že je nemohou přitáhnout pod tělo a chodit po nich.
Mají lepší postavu než lachtani a lachtani, a proto mohou efektivněji plavat na delší vzdálenosti. Protože však nemohou otáčet zadní ploutve směrem dolů, jsou na souši velmi nemotorní a musí kličkovat předními ploutvemi a břišními svaly.
Dýchání a krevní oběh
Dýchací a oběhový systém Phocidů je uzpůsoben tak, aby se mohli potápět do velkých hloubek a mezi jednotlivými nádechy strávit pod vodou dlouhou dobu. Vzduch je během ponoru vytlačován z plic do horních cest dýchacích, kde se plyny nemohou snadno vstřebávat do krevního oběhu. To pomáhá chránit tuleně před úhyny. Střední ucho je také vystláno krevními dutinami, které se během potápění nafukují, což pomáhá udržovat stálý tlak.
Phocidy plavou pohybem těla do strany, při kterém maximálně využívají zadní ploutve.
Praví tuleni nekomunikují „štěkáním“ jako vydry. Místo toho se dorozumívají plácáním do vody a vrčením.
Phocidové tráví většinu času na moři, ale kvůli rozmnožování a porodům se vracejí na pevninu nebo k ledu.
Březí samice tráví dlouhou dobu hledáním potravy na moři, kde si vytvářejí tukové zásoby a poté se vracejí na místo rozmnožování, aby využily nashromážděnou energii ke kojení mláďat. Tuleň obecný (Phoca vitulina) vykazuje podobnou reprodukční strategii jako vydry, kdy matka mezi kojením mláďat podniká krátké cesty za potravou.
Vzhledem k tomu, že krmná místa matek focidů jsou často vzdálena stovky kilometrů od místa rozmnožování, musí se během kojení postit. Tato kombinace půstu a kojení vyžaduje, aby matka dodávala mláďatům velké množství energie v době, kdy nejí (a často ani nepije). Matky musí během kojení samy zajišťovat své metabolické potřeby. Jedná se o miniaturní verzi strategie keporkaků. Během své několikaměsíční migrace z arktických oblastí, kde se krmí, do tropických oblastí, kde se rozmnožují/kojí, a zpět se postí.
Phocidy produkují husté mléko bohaté na tuk, které jim umožňuje poskytnout mláďatům velké množství energie v krátkém časovém období. Díky tomu se matka může včas vrátit do moře a doplnit své zásoby. Doba kojení se pohybuje od 28 dnů u rypouše sloního po pouhých 3-5 dnů u rypouše kapucínského. Matka ukončí kojení tím, že opustí mládě v místě rozmnožování a hledá potravu (mláďata pokračují v kojení, pokud k tomu dostanou příležitost. ) „Krádeže mléka“, které sají od nepříbuzných spících samic, nejsou neobvyklé; to často vede k úhynu mateřského mláděte, protože jedna samice může krmit pouze jedno mládě.
Strava štěněte je tak vysoce kalorická, že si vytváří tukové zásoby. Než je mládě připraveno k přijímání potravy, matka ho opustí a mládě po několik týdnů nebo měsíců konzumuje svůj vlastní tuk, zatímco dospívá. Tuleni, stejně jako všichni mořští savci, potřebují čas, aby si vytvořili zásoby kyslíku, plavecké svaly a nervové dráhy nezbytné pro efektivní potápění a hledání potravy. Tulení mláďata obvykle v tomto období nejedí žádnou potravu a nepijí žádnou vodu, i když některé polární druhy se živí sněhem. Půst po odstavení se pohybuje od dvou týdnů u lachtana hřivnatého do 9-12 týdnů u lachtana sloního. Fyziologické a behaviorální adaptace, které umožňují mláďatům focidů vydržet tento pozoruhodný půst, který patří k nejdelším u všech savců, jsou stále předmětem aktivního studia a výzkumu.
V 80. letech 20. století vedla fylogenetická analýza focidů k několika závěrům o vzájemné příbuznosti jednotlivých rodů. Čtyři rody Hydrurga, Leptonychotes, Lobodon a Ommatophoca tvoří monofyletickou skupinu, kmen Lobodontini. Podobně monofyletická je i podčeleď Phocinae (Erignathus, Cystophora, Halichoerus a Phoca). Nedávno se z rodu Phoca vyčlenilo pět druhů, které vytvořily další tři rody. Čeleď Monachinae (lobodonti plus Monachus a Mirounga) je však pravděpodobně parafyletická.
Piscophoca pacifica fosilie
Nejstarší fosilní focidi pocházejí z poloviny miocénu, tedy z doby před 15 miliony let, ze severního Atlantiku. Až donedávna se mnozí badatelé domnívali, že se focidi vyvinuli odděleně od otariidů a odobenidů z vydrám podobných zvířat, jako je Potamotherium, která obývala evropská sladkovodní jezera. Nejnovější důkazy silně naznačují monofyletický původ všech ploutvonožců z jediného předka, pravděpodobně Enaliarctos, který je nejblíže příbuzný medvědům.
Předpokládá se, že tuleni mniší a tuleni sloní se poprvé dostali do Tichého oceánu přes otevřený průliv mezi Severní a Jižní Amerikou, který se uzavřel až v pliocénu. Různé antarktické druhy mohly použít stejnou trasu nebo cestovat po západním pobřeží Afriky.
Civet palmový africký (N. binotata)
Mangusta bahenní (A. paludinosus)
Mangusta křovinná (B. crassicauda} – Mangusta Jacksonova (B. jacksoni) – Mangusta černohlavá (B. nigripes)
Kusimanse Alexandrův (C. alexandri) – Kusimanse angolský (C. ansorgei) – Kusimanse obecný (C. obscurus) – Kusimanse ploský (C. platycephalus)
Mangusta žlutá (C. penicillata)
mangusta Pousarguesova (D. dybowskii)
Angolský mongol štíhlý (G. flavescens) – Somálský mongol štíhlý (G. ochracea) – Mangusta šedá (G. pulverulenta) – Mangusta štíhlá (G. sanguinea)
Mangusta etiopská (H. hirtula) – Mangusta obecná (H. parvula)
Mangusta krátkoocasá (H. brachyurus) – Mangusta indická šedá (H. edwardsii) – Mangusta indická hnědá (H. fuscus) – Mangusta egyptská (H. ichneumon) – Mangusta malá asijská (H. javanicus) – Mangusta dlouhoocasá (H. naso) – Mangusta obojková (H. semitorquatus) – Mangusta rudá (H. smithii) – Mangusta krabožravá (H. urva) – Mangusta pruhovaná (H. vitticollis)
Mangusta bělolící (I. albicauda)
Mangusta liberijská (L. kuhni)
Mangusta gambijská (M. gambianus) – Mangusta páskovaná (M. mungo)
Mangusta seluská (P. selousi)
Mangusta Mellerova (R. melleri)
Hyena skvrnitá (C. crocuta)
Hyena hnědá (H. brunnea) – Hyena pruhovaná (H. hyaena)
Velká rodina uvedená níže
Velká rodina uvedená níže
Níže uvedená malá rodina
Kočka zálivová (C. badia) – Kočka asijská zlatá (C. temminckii)
Kočka čínská (F. bieti) – Kočka obecná (F. catus) – Kočka džunglová (F. chaus) – Kočka pallaská (F. manul) – Kočka písečná (F. margarita) – Kočka černohlavá (F. nigripes) – Kočka divoká (F. silvestris)
Kočka pantanalská (L. braccatus) – Kočka kolokolo (L. colocolo) – Kočka Geoffroyova (L. geoffroyi) – Kodkod (L. guigna) – Kočka andská (L. jacobitus) – Kočka pampová (L. pajeros) – Ocelot (L. pardalis) – Oncilla (L. tigrinus) – Margay (L. wiedii)
rys kanadský (L. canadensis) – rys ostrovid (L. lynx) – rys iberský (L. pardinus) – rys ostrovid (L. rufus)
Kočka mramorovaná (P. marmorata)
Kočka leopardí (P. bengalensis) – Kočka iriomotská (P. iriomotensis) – Kočka plochohlavá (P. planiceps) – Kočka rezavá (P. rubiginosus) – Kočka rybářská (P. viverrinus)
Africká kočka zlatá (P. aurata)
Puma (P. concolor) – Jaguarundi (P. yagouaroundi)
Leopard obláčkový (N. nebulosa) – Leopard obláčkový bornejský (N. diardi)
Lev (P. leo) – Jaguár (P. onca) – Leopard (P. pardus) – Tygr (P. tigris)
Civet malozubý (A. trivirgata)
Civet palmový ze Sulawesi (M. musschenbroekii)
Maskovaný palmový sklípkan (P. larvata)
palma asijská (P. hermaphroditus) – palma Jerdonova (P. jerdoni) – palma zlatá (P. zeylonensis)
Civet palmový Owstonův (C. owstoni)
Civet vydří (C. bennettii)
Civet palmový (D. hosei)
Civet palmový (H. derbyanus)
Linsang páskovaný (P. linsang) – Linsang skvrnitý (P. pardicolor)
Civet africký (C. civetta)
Genet habešský (G. abyssinica) – Genet angolský (G. angolensis) – Genet Bourlonův (G. bourloni) – Genet chocholatý (G. cristata) – Genet obecný (G. genetta) – Genet Johnstonův (G. johnstoni) – Genet rezavý (G. maculata) – G. pardina (G. pardina) – G. piscivora (G. piscivora) – G. poensis (G. poensis) – G. servalina (G. servalina) – G. thierryi (G. thierryi) – G. tigrina (G. tigrina) – G. victoriae (G. victoriae) – G. victoriae (G. victoriae)
Linsang Leightonův (P. leightoni) – Linsang africký (P. richardsonii)
Civet malabarský (V. civettina) – Civet velký (V. megaspila) – Civet malajský (V. tangalunga) – Civet indický (V. zibetha)
Civet indický (V. indica)
Civet malgašský (F. fossana)
Mangusta kroužkovaná (G. elegans)
Mangusta širokopásá (G. fasciata) – Mangusta Grandidierova (G. grandidieri)
Mangusta úzkopásá (M. decemlineata)
Mangusta hnědoocasá (S. concolor)
Panda velká (A. melanoleuca)
Medvěd brýlatý (T. ornatus)
Medvěd americký černý (U. americanus) – Medvěd hnědý (U. arctos) – Medvěd grizzly (U. arctos horribilis) – Medvěd lední (U. maritimus) – Medvěd asijský černý (U. thibetanus)
skunk Molinův (C. chinga) – skunk Humboldtův (C. humboldtii) – skunk americký (C. leuconotus) – skunk pruhovaný (C. semistriatus)
Skunk kapucínský (M. macroura) – Skunk pruhovaný (M. mephitis)
jezevec smrdutý sundský (M. javanensis) – jezevec smrdutý palawanský (M. marchei)
skunk jižní (S. angustifrons) – skunk západní (S. gracilis) – skunk východní (S. putorius) – skunk trpasličí (S. pygmaea)
Olingo Allenův (B. alleni) – Olingo Beddardův (B. beddardi) – Olingo křovinatý (B. gabbii) – Olingo Harrisův (B. lasius) – Olingo Chiriqui (B. pauli)
Kočka kroužkovaná (B. astutus) – Kočkodan (B. sumichrasti)
Kočkodan bělonosý (N. narica) – kočkodan jihoamerický (N. nasua)
Kočkodan horský (N. olivacea)
Mýval krabožravý (P. cancrivorus) – Mýval (P. lotor) – Mýval cozumelský (P. pygmaeus)
(včetně tuleňů a lachtanů)
(včetně ploutvonožců)
lachtan jihoamerický (A. australis) – lachtan australský (A. forsteri) – lachtan galapážský (A. galapagoensis) – lachtan antarktický (A. gazella) – lachtan Juan Fernández (A. philippii) – lachtan hnědý (A. pusillus) – lachtan guadalupský (A. townsendi) – lachtan subantarktický (A. tropicalis).
Tuleň severní (C. ursinus)
Lachtan bělohlavý (E. jubatus)
Lvíček australský (N. cinerea)
Lvíček jihoamerický (O. flavescens)
Lvíček novozélandský (P. hookeri)
Lachtan kalifornský (Z. californianus) – Lachtan galapážský (Z. wollebaeki)
Tuleň kapucínský (C. cristata)
Tuleň vousatý (E. barbatus)
Tuleň stuhový (H. fasciata)
Tuleň leopardí (H. leptonyx)
Tuleň Weddellův (L. weddellii)
Tuleň krakatice (L. carcinophagus)
Tuleň sloní severní (M. angustirostris) – Tuleň sloní jižní (M. leonina)
Tuleň středomořský (M. monachus) – Tuleň havajský (M. schauinslandi)
Tuleň harfový (P. groenlandicus)
Tuleň skvrnitý (P. largha) – Tuleň přístavní (P. vitulina)
tuleň kaspický (P. caspica) – tuleň kroužkovaný (P. hispida) – tuleň bajkalský (P. sibirica)
Velká rodina uvedená níže
Velká rodina uvedená níže
Psík ušatý (A. microtis)
Šakal boční (C. adustus) – Šakal zlatý (C. aureus) – Kojot (C. latrans) – Vlk šedý (C. lupus) – Pes (C. lupus familiaris) – Šakal černohřbetý (C. mesomelas) – Vlk etiopský (C. simensis)
Liška krabožravá (C. thous)
Vlk hřivnatý (C. brachyurus)
Liška kulpská (L. culpaeus) – Liška Darwinova (L. fulvipes) – Liška jihoamerická šedá (L. griseus) – Liška pampová (L. gymnocercus) – Liška sechuranská (L. sechurae) – Liška chocholatá (L. vetulus)
Africký divoký pes (L. pictus)
Pes mývalovitý (N. procyonoides)
Liška ušatá (O. megalotis)
liška šedá (U. cinereoargenteus) – liška ostrovní (U. littoralis)
liška bengálská (V. bengalensis) – liška blanfordská (V. cana) – liška kapská (V. chama) – liška korsacká (V. corsac) – liška tibetská (V. ferrilata) – liška polární (V. lagopus) – liška kočičí (V. macrotis) – liška bledá (V. pallida) – liška Rüppellova (V. rueppelli) – liška hvízdavá (V. velox) – liška obecná (V. vulpes) – liška fenyklá (V. zerda)
Vydra africká bez drápů (A. capensis) – Vydra orientální s malými drápy (A. cinerea)
Vydra skvrnitá (H. maculicollis)
vydra říční severoamerická (L. canadensis) – vydra mořská (L. felina) – vydra neotropická (L. longicaudis) – vydra říční jižní (L. provocax)
Vydra říční (L. lutra) – Vydra chlupatá (L. sumatrana)
Vydra hladkosrstá (L. perspicillata)
Vydra obrovská (P. brasiliensis)
Grison malý (G. cuja) – Grison velký (G. vittata)
Polák saharský pruhovaný (I. libyca) – Polák pruhovaný (I. striatus)
Lasička patagonská (L. patagonicus)
kuna americká (M. americana) – kuna žlutohrdlá (M. flavigula) – kuna buková (M. foina) – kuna nilgirijská (M. gwatkinsii) – kuna lesní (M. martes) – kuna japonská (M. melampus) – kuna rybářská (M. pennanti) – kuna sobolí (M. zibellina)
jezevec japonský (M. anakuma) – jezevec asijský (M. leucurus) – jezevec lesní (M. meles)
Jezevec medonosný (M. capensis)
fretka bornejská (M. everetti) – fretka čínská (M. moschata) – fretka jávská (M. orientalis) – fretka barmská (M. personata)
lasice amazonská (M. africana) – lasice horská (M. altaica) – ermin (M. erminea) – polák stepní (M. eversmannii) – lasice kolumbijská (M. felipei) – lasice dlouhoocasá (M. frenata) – lasice japonská (M. itatsi) – lasice žlutobřichá (M. kathiah) – norek evropský (M. lutreola) – laskavec indonéský (M. lutreolina) – laskavec černohlavý (M. nigripes) – laskavec nejmenší (M. nivalis) – laskavec malajský (M. nudipes) – laskavec evropský (M. putorius) – laskavec sibiřský (M. sibirica) – laskavec pruhovaný (M. strigidorsa) – laskavec egyptský (M. subpalmata)
Lasička africká pruhovaná (P. albinucha)
Jezevec americký (T. taxus)
Polák mramorovaný (V. peregusna)