Ve freudovské psychologii je orální fixace (také orální craving) fixace v orálním stádiu vývoje a projevuje se posedlostí stimulací úst (orální), kterou poprvé popsal Sigmund Freud.
Kojenci jsou přirozeně a adaptivně v orální fázi, ale pokud jsou odstaveni příliš brzy nebo příliš pozdě, může dojít k následnému nevyřešení konfliktů této fáze a k rozvoji maladaptivní orální fixace. V pozdějším věku mohou tito lidé neustále „bažit“ po činnostech zahrnujících ústa.
Má se za to, že fixace na ústní dutinu přispívá k přejídání, přílišné hovornosti, kouření, závislostem a alkoholismu (tzv. „orální závislost“). Mezi další příznaky patří sarkastická nebo „kousavá“ osobnost (známé jako „orálně sadistické“ vlastnosti).
Kritici Freudových teorií pochybují, že něco takového jako „orální fixace“ může vysvětlit chování dospělých, a že přijetí tohoto zjednodušeného vysvětlení může zabránit zkoumání dalších možných příčin, které se mohou vyskytnout. I psychoanalyticky orientovaní odborníci rozšířili své chápání fixací nad rámec jednoduché teorie stádia.