Jak se zpívá ve slavné písni Nata Kinga Colea, „zjistíš, že život má pořád smysl, když se jen usměješ“. Myšlenka, že úsměv nám zlepší náladu, je známá již po staletí a je součástí tzv. hypotézy zpětné vazby na obličej. V tuto věc věřil dokonce i Charles Darwin, který navrhoval, že mimika obličeje emoce nejen odráží, ale také je způsobuje. V 19. století šel psycholog William James tak daleko, že tvrdil, že pokud člověk nevyjadřuje emoce, vůbec je necítí.
Je to skutečně pravda? Nebo je to jen babská povídačka? Tradice předávaná léta, která nikdy neměla žádné opodstatnění?
Na toto téma bylo v nedávné době provedeno mnoho studií. Právě letos v únoru provedli psychologové z univerzity v Cardiffu ve Walesu experiment s lidmi, jejichž schopnost mračit se byla narušena botoxovými injekcemi. Na vzorku 25 žen vyplnili dotazník týkající se úzkosti a deprese a zjistili, že polovina žen, které dostaly botox, vykazovala vyšší míru štěstí a menší míru úzkosti než druhá polovina. To tedy podporuje teorii hypotézy zpětné vazby v obličeji.
Tato studie však byla genderově neobjektivní (protože byla provedena pouze na ženách), a proto stále není jisté, zda lze tuto teorii aplikovat i na muže. Kromě toho byl experimentální design založen na dotazníku, a tak výsledky nemusí být spolehlivé, protože účastníci mohli lhát.
Výše uvedená studie také trpí nedostatkem vnitřní validity. Ačkoli se podařilo zjistit, že neschopnost mračit se činí člověka šťastnějším, nepodařilo se zjistit, zda úsměv skutečně zlepšuje náladu. To by mohlo znamenat, že místo toho, aby vám úsměv zlepšil náladu, zamračení vám ji naopak zhorší.
Místo toho bychom možná měli zvážit méně aktuální studii, která se více zabývá tématem, o němž chceme diskutovat. V roce 1989 publikoval psycholog Robert Zajonc jednu z nejvýznamnějších studií o emocionálním účinku vyvolání úsměvu. Tento experiment je často replikován v hodinách psychologie a na seminářích díky své vysoké spolehlivosti a snadnému postupu a je v akademickém světě dobře hodnocen.
V rámci studie účastníci opakovali různé hlásky, které nutily jejich obličeje k různým výrazům. Dlouhá hláska „e“ je přiměla k úsměvu, protože roztáhla koutky úst směrem ven, a hláska „u“ je přiměla k našpulení úst, které velmi dobře kopírovalo zamračený výraz. Jestli mi nevěříte, zkuste si to teď v zrcadle.
Výzkumníci zjistili, že účastníci se cítili lépe po vyslovení zvuku „e“ než po vyslovení zvuku „u“, což znamená, že tato studie nejen podporuje hypotézu o zpětné vazbě na obličej, ale také ukazuje na úsměv jako příčinu štěstí.
Další otázkou, kterou je třeba si položit, je, proč tomu tak je? Co v úsměvu vyvolává takový příval endorfinů?
Neexistuje žádný přesvědčivý důkaz, který by vysvětloval, proč tomu tak je, ale někteří vědci se domnívají, že by to mohlo být způsobeno biologií. Studie prokázaly, že chladnější mozek vytváří dobré emoce a naopak. Při úsměvu se určité obličejové svaly napínají a stahují, a to zase stahuje žíly. Tím se omezí množství krve proudící do mozku a menší objem krve znamená nižší teplotu zmíněné krve.
Když se tato krev dostane do mozku, dojde tam k poklesu teploty, a pokud je výzkum správný, vyvolá to pocit štěstí.
Ne všichni však této teorii věří a zatím neexistuje dostatek důkazů, které by ji potvrdily. Někteří jiní vědci se domnívají, že úsměv může snížit intenzitu stresových reakcí organismu, a proto se pak cítíme šťastnější.
Zatím však nemáme jednoznačnou představu o tom, co způsobuje štěstí při úsměvu. Jaký je váš názor na tuto otázku? Na čí stranu se přikláníte, nebo si myslíte, že je to něco úplně jiného?