Stál jsem v davu lidí a všichni jsme se dívali na muže stojícího na vrcholu obrovského světelného domu. Zeptala jsem se kamarádky: „Kdo je to?“ a ona odpověděla: „To je Justin Beiber.“ „To je Justin Beiber“.
Procházela jsem se po nákupním centru, v ruce jsem držela asi milion nákupních tašek a v dálce jsem uviděla Justina Beibera.
Seděl jsem na horské dráze a připravoval se na start vysoko do vzduchu a měl jsem strach jako nikdy. Ale pak jsem otočila hlavu, abych viděla člověka, který seděl vedle mě, a on tam byl. Justin Beiber.
Upřímně řečeno, na Justina Beibera moc nemyslím. Tak proč se mi pořád objevuje ve snech?
Tento článek odpoví nejen na mou, ale i na vaši otázku. Přemýšleli jste někdy o tom, proč sníme o věcech, o kterých sníme? No, existují dvě populární vysvětlení.
Slavný psycholog, který žil před více než sto lety v Rakousku, vytvořil jednu z nejznámějších teorií snů. Jmenoval se Sigmund Freud. Freud věřil, že v naší mysli existují dva typy myšlenek. Prvním byla vědomá mysl, ta představuje myšlenky, které si uvědomujeme, pamatujeme si je a můžeme se jimi zabývat. Druhým je nevědomá mysl; myšlenky, přání a touhy, kterých si nejsme vědomi a které jsou potlačeny. Myšlenky jsou obvykle zatlačeny do nevědomí, protože si je nechceme pamatovat nebo se jimi zabývat, i když nevíme, že to děláme.
Freud věřil, že část nevědomí proniká do snů, a protože naše mysl ví, že tyto myšlenky, které jsme se rozhodli zapomenout, nám mohou ublížit, vytváří symboly, které nevědomé myšlenky reprezentují, ale stále skrývají jejich skutečný význam.
Proto Freud považuje sen za dvouvrstvý:
Zjevný obsah: to, co se zdá, že sen navenek znamená.
Skrytý obsah: základní, pravý význam snu, v němž se snažíte zakrýt své nevědomé myšlenky.
2) Teorie aktivační syntézy
Hobson a McCarley vytvořili v roce 1977 jinou teorii. Byli to biologové, takže k otázce snů přistupovali zcela jinak než Freud. Tvrdili, že během spánku, ve fázi spánku zvané REM (rapid eye movement – rychlé pohyby očí), ke které dochází přibližně pětkrát za noc, dochází ke snění. Tento proces se nazývá náhodná aktivace.
Je to proto, že během REM se neurony v mozku náhodně aktivují a zapojují do činnosti a mozek se snaží tyto informace interpretovat do příběhu, aby dávaly smysl. Tímto „smyslem“ je sen.
Závěrem lze říci, že na otázku „proč sníme to, co sníme“, neexistuje jednoznačná odpověď, ale existuje mnoho studií a teorií, které se snaží tuto záhadu rozluštit. Takže pro mě je buď náhoda, že se mi stále zdá o Justinu Beiberovi, nebo jsem do něj tajně zamilovaná. Osobně bych to druhé považoval za nepravděpodobné, ale kdo ví? Třeba je to přece jen dílo mého podvědomí!