Měli jste někdy pocit, že vám někdo svým pohledem doslova vrtá díry do hlavy? Je to jako pichlavý pocit na zátylku, skoro jako když vám naskočí husí kůže nebo vám přeběhne mráz po zádech. Někteří lidé říkají, že je to jen narcistická paranoia a nic jiného. Ve skutečnosti to tak ale být nemusí. Zdá se, že jako lidé máme schopnost vycítit, když se na nás někdo dívá, i když ho nevidíme vlastníma očima.
Důvodem, proč jsme schopni vycítit, že se na nás někdo dívá, i když se nám to nezdá, je to, že v našem mozku existuje speciální systém, který se doslova věnuje zjišťování, kam se lidé kolem nás dívají; zejména na nás. Tento systém, příznačně nazývaný „systém detekce pohledu“, byl zaznamenán jako systém aktivující určité mozkové buňky pouze tehdy, když se na vás lidé dívají, jiné, když se dívají blízko vás, a další pro případ, že se nedívají na vás, ale na někoho jiného. Zdá se tedy, že náš mozek katalogizuje a charakterizuje různé pohledy. Ale proč je to tak důležité, že by v něm existoval zvláštní systém věnovaný poznávání něčeho tak malého, jako je pohled?
Když se nad tím zamyslíte, dává to vlastně velký smysl. Pro účely přežití by dávalo smysl, kdybyste chtěli vědět, zda a kdy se na vás někdo nebo něco (například predátor) dívá. Oční kontakt je navíc velmi důležitým faktorem ve způsobu, jakým spolu komunikujeme. Očima prozrazujeme spoustu věcí, například sociální signály a emoce. Proto není nijak překvapivé, jak velký význam přikládáme pohledům a schopnosti si takových věcí všímat. Ale možná to může mít i jiné důvody. Co si o tom myslíte vy? K zamyšlení.