Hyperpersonal Model je teorie interpersonální komunikace, která naznačuje, že počítačově zprostředkovaná komunikace (CMC) se může stát hyperosobní, protože „přesahuje [face-to-face] interakci“, což poskytuje odesílatelům zpráv řadu komunikačních výhod oproti tradiční face-to-face (FtF) interakci. Ve srovnání s běžnými situacemi FtF má odesílatel hyperosobních zpráv větší schopnost strategicky rozvíjet a upravovat vlastní prezentaci, což umožňuje selektivní a optimalizovanou prezentaci vlastního já ostatním.
Vývoj této teorie je připisován profesoru komunikace Josephu B. Waltherovi v roce 1996, po rozsáhlém výzkumu počítačově zprostředkované komunikace.
Walther tvrdí, že přijímače mají „idealizované vnímání“ odesílatele zprávy v CMC. Používá model Social Identity u Deindividuation Effects (SIDE). Podle Walthera SIDE předpovídá, že jemné kontextové narážky nabývají v CMC silné hodnoty. CMC partneři staví vzájemné dojmy na minimálních narážkách.
V CMC mají odesílatelé zpráv větší možnost optimalizovat svou sebeprezentaci. Walther tvrdí, „[účastníci CMC] byli lépe schopni plánovat a měli větší možnost autocenzury. S větším časem na vytváření zpráv a menším stresem z probíhající interakce mohli uživatelé využít příležitost k objektivnímu sebeuvědomění, zamyšlení, výběru a přenosu upřednostňovaných podnětů.“ Snížené komunikační podněty a potenciálně asynchronní komunikace jsou v CMC běžné.
Walther cituje studii Chilcoata a DeWina (1985), ve které byly zkoumány tři interpersonální vnímání (atraktivita, podobnost postojů a důvěryhodnost) proti třem asynchronním komunikačním prostředkům (FtF, videokonference a audiokonference). Dalo by se očekávat, že FtF bude produkovat vyšší hodnocení pro interpersonální charakteristiky, ale opak byl pravdou: audiokonferenční partneři produkovali vyšší hodnocení atraktivity, podobnosti postojů a důvěryhodnosti svých partnerů než ve videokonferenci nebo interakci FtF.
Vzhledem k tomu, že CMC nevyžaduje kopresenci tak jako FtF komunikace, mohou se členové účastnit aktivit dle vlastního uvážení. Walther uvádí uvolnění časových omezení v CMC, což umožňuje asynchronní způsob komunikace. Například u skupinové komunikace „…Vytváření časových závazků se stává nezávazným. Členové skupiny se mohou věnovat skupinovému procesu nezávisle v čase. Když se partneři mohou účastnit svých skupin dle svého uvážení, jsou méně problematická omezení množství společného času partnerů, který je k dispozici pro jednání.“
Podle Walthera CMC odstraňuje časová omezení, čímž uvolňuje časová omezení. „Výměny zaměřené na úkoly i sociálně orientované mohou probíhat, aniž by jedna omezovala čas, který je k dispozici pro druhou.“
Walther tvrdí, že potvrzení chování – „reciproční vliv, který partneři uplatňují“ v rolích odesílatele a příjemce – je zvětšeno v minimal-cue interakci jako CMC.
Studie Hiana, Chuana, Trevora a Detenbera z roku 2006 ukazuje podporu hyperosobního modelu. Zjistili, že relační intimita roste v CMC rychleji než v interakcích FtF.
Anderson a Emmers-Sommerová použili hyperosobní teorii, aby otestovali své prediktory spokojenosti se vztahem v on-line romantických vztazích. Na základě hyperosobní teorie je pravděpodobné, že uživatelé CMC by cítili větší spokojenost v on-line vztahu, protože komunikace je posílena a existuje snížené množství podnětů, na kterých je vztah založen.
Ve studii zdvořilosti žádostí podaných prostřednictvím e-mailu a hlasové schránky z roku 2006 Kirk Duthler zjistil, že e-maily jsou řazeny mezi zdvořilejší, protože uživatelé mají více času na skládání svých požadavků ve srovnání s uživatelem hlasové schránky. Duthlerova studie podporuje hyperosobní teorii. Řekl: „Filtrování neverbálních podnětů zvýhodňuje komunikátory. Komunikátorům je strategicky umožněno manipulovat s jejich identitou, časovat přenos jejich zpráv a plánovat, organizovat a upravovat jejich komunikaci ve snaze dosáhnout vztahových cílů. Taková strategická kontrola v CMC může usnadnit vyjednávání, rozvoj vztahů a společenské úkoly.“
Hyperpersonální teorie je také potvrzena ve studii o spojení zpřístupnění a intimity v komunikaci CMC vs FtF. Výzkum prokázal, že CMC „zintenzivnilo spojení mezi zpřístupněním a intimitou vzhledem k interakcím tváří v tvář, a toto zintenzivnění bylo plně zprostředkováno zvýšenými interpersonálními (vztahovými) atributy pozorovanými v počítačem zprostředkovaném stavu“.
Příklad hyperosobní teorie