Psychoanalýza a hlubinná psychoterapie

Psychoanalýza je definována jako soubor psychologických teorií a terapeutických technik, které mají svůj původ v díle a teoriích Sigmunda Freuda. Jádrem psychoanalýzy je přesvědčení, že všichni lidé mají nevědomé myšlenky, pocity, touhy a vzpomínky.

Základní principy psychoanalýzy

Psychoanalýza předpokládá, že lidé mohou prožít katarzi a získat náhled na svůj aktuální stav mysli tím, že obsah nevědomí uvedou do vědomí. Prostřednictvím tohoto procesu může člověk najít úlevu od psychických potíží. Psychoanalýza také předpokládá, že:

• Chování člověka je ovlivněno jeho nevědomými pohnutkami.

• Emocionální a psychické problémy, jako jsou deprese a úzkost, mají často kořeny v konfliktech mezi vědomou a nevědomou myslí.

• Vývoj osobnosti je silně ovlivněn událostmi z raného dětství (Freud předpokládal, že osobnost je do značné míry zakotvena do pěti let věku).

• Lidé používají obranné mechanismy, aby se ochránili před informacemi obsaženými v nevědomí.

Zkušení analytici mohou pomoci člověku přivést určité aspekty jeho nevědomé mysli do vědomí pomocí psychoanalytických strategií, jako je analýza snů a volné asociace.

Historie psychoanalýzy

Sigmund Freud byl zakladatelem psychoanalýzy a psychodynamického přístupu k psychologii. Freud věřil, že lidská mysl se skládá ze tří prvků: id, ego a superego.

Freudovy teorie o psychosexuálních stadiích, nevědomí a snové symbolice jsou dodnes oblíbené mezi psychology i laiky, jiní však na jeho dílo pohlížejí skepticky.

Mnoho Freudových pozorování a teorií bylo založeno na klinických případech a případových studiích. To ztěžovalo zobecnění jeho poznatků na širší populaci. Přesto Freudovy teorie změnily způsob uvažování o lidské mysli a chování a zanechaly trvalou stopu v psychologii a kultuře.

Dalším teoretikem spojeným s psychoanalýzou je Erik Erikson. Erikson rozšířil Freudovy teorie a zdůraznil význam růstu v průběhu celého života. Eriksonova teorie psychosociálních stadií osobnosti má dodnes vliv na naše chápání lidského vývoje.

Podle Americké psychoanalytické asociace může psychoanalýza pomoci lidem porozumět sobě samým tím, že zkoumá jejich nepoznané impulsy, které jsou ukryty v nevědomí.

Psychoanalýza dnes zahrnuje:

• aplikovanou psychoanalýzu (která aplikuje psychoanalytické principy na studium umění, literatury a reálného prostředí a situací).

• Neuro-psychoanalýzu (která aplikuje neurovědu na psychoanalytická témata, jako jsou sny a represe).

• Psychoanalytické terapie

Mnoho kritik psychodynamických přístupů vychází z dřívějších freudovských přístupů, ovější výzkumy však ukázaly, že tento přístup může mít řadu výhod. Zatímco tradiční freudovské přístupy upadly v nemilost, moderní přístupy psychoanalytické terapie kladou důraz na nesoudící a empatický přístup.

V psychoterapii se lidé mohou cítit bezpečně, když zkoumají pocity, touhy, vzpomínky a stresory, které mohou vést k psychickým obtížím. Výzkumy prokázaly, že sebezkoumání využívané v psychoanalytickém procesu může přispět k dlouhodobému emočnímu růstu.

Významné osobnosti psychoanalýzy

Sigmund Freud byl zakladatelem psychoanalýzy, ale významnou stopu v tomto oboru zanechali i další myslitelé – včetně jeho dcery Anny Freudové. Mezi nejvýznamnější osobnosti psychoanalýzy patřili Erik Erikson, Erich Fromm a Carl Jung.

K vývoji psychoanalytické teorie významně přispěli také Karl Abraham, Otto Rank, John Bowlby, Melanie Kleinová, Karen Horneyová a Sabina Spielreinová.

Klíčové myšlenky

Psychoanalýza přinesla pro práci s lidmi nové pojmy jako je nevědomí, id, ego a superego.

Vědomí a nevědomí

Nevědomá mysl zahrnuje vše, co je mimo naše vědomí, například vzpomínky z raného dětství, tajné touhy a skryté pudy. Podle Freuda nevědomí obsahuje věci, které bychom mohli považovat za nepříjemné nebo dokonce společensky nepřijatelné. Tyto věci pohřbíváme v nevědomí, protože by nám mohly přinést bolest nebo konflikt.

I když jsou tyto myšlenky, vzpomínky a pudy mimo naše vědomí, stále ovlivňují naše myšlení a chování. V některých případech mohou věci, které jsou mimo naše vědomí, negativně ovlivňovat chování a vést k psychickému strádání.

Vědomá mysl naproti tomu zahrnuje vše, co je uvnitř našeho vědomí. Obsahem vědomé mysli jsou věci, které si uvědomujeme nebo které můžeme snadno přivést k vědomí.

Nevědomá mysl

• Myšlenky, nutkání nebo pocity, které jsou nepříjemné, obtížné nebo dokonce společensky nepřijatelné.

• Pohřbené, protože mohou vyvolat bolest nebo konflikt.

• Někdy lze její část pomocí určitých technik přivést k uvědomění.

Vědomá mysl

• Myšlenky, pocity a nutkání, kterých jsme si vědomi nebo které můžeme snadno přivést k vědomí.

• Nejsou skryté nebo potlačené.

• Může být ovlivněna nevědomými myšlenkami, pocity nebo vzpomínkami.

Id, Ego a Superego

Freud se domníval, že osobnost jedince má tři složky: id, ego a superego.

Id

První z klíčových složek osobnosti, která se objevila, je známá jako id. Id obsahuje všechny nevědomé, základní a prvotní pudy.

Ego

Druhý aspekt osobnosti, který se objevuje, je známý jako ego. Jedná se o část osobnosti, která se musí vypořádat s požadavky reality. Pomáhá kontrolovat pudy id a nutí nás chovat se způsobem, který je realistický a přijatelný.

Spíše než k chování, jehož cílem je uspokojit naše touhy a potřeby, nás ego nutí naplňovat naše potřeby způsoby, které jsou společensky přijatelné a realistické. Kromě kontroly požadavků id pomáhá ego také nastolit rovnováhu mezi našimi základními pudy, našimi ideály a realitou.

Superego

Superego je posledním aspektem osobnosti, který se objevuje, a obsahuje naše ideály a hodnoty. Hodnoty a přesvědčení, které nám vštěpují rodiče a společnost, jsou vůdčí silou superega a to se snaží, abychom se chovali v souladu s touto morálkou.

Obranné mechanismy ega

Obranné mechanismy jsou strategie, které ego používá k ochraně před úzkostí. Tyto obranné nástroje fungují jako pojistka, která brání nepříjemným nebo znepokojivým aspektům nevědomí, aby se dostaly do našeho vědomí. Když něco prožíváme jako ohromující nebo dokonce nevhodné, obranné mechanismy zabrání tomu, aby se informace dostala do našeho vědomí, což minimalizuje naše trápení.

Výhody a nevýhodypsychoanalytické psychoterapie

V průběhu počátku dvacátého století vliv psychoanalýzy rostl. Nebyla však bez kritiky. Navzdory svým nedostatkům hrála psychoanalýza i nadále klíčovou roli ve vývoji psychologie. Ovlivnila náš přístup k léčbě duševních poruch a má vliv na psychologii i dnes.

Výhody psychoanalytické psychoterapie

Přestože se většina psychodynamických teorií neopírala o experimentální výzkum, metody a teorie psychoanalytického myšlení přispěly k rozvoji experimentální psychologie.

• Mnohé z teorií osobnosti vypracovaných psychodynamickými mysliteli, jako například Eriksonova teorie psychosociálních stadií a Freudova teorie psychosexuálních stadií, ovlivňují tento obor dodnes.

• Psychoanalýza otevřela nový pohled na duševní nemoci, zejména na to, že rozhovor o problémech s odborníkem na psychoanalýzu může pomoci zmírnit psychické potíže člověka.

Nevýhody psychoanalytické psychoterapie

Psychoanalýze je často vytýkáno, že:

• Freudovy teorie příliš zdůrazňovaly nevědomí, sex, agresi a zážitky z dětství.

• Mnoho konceptů navržených psychoanalytickými teoretiky je obtížné měřit a kvantifikovat.

• Většina Freudových myšlenek byla založena spíše na případových studiích a klinických pozorováních než na empirickém, vědeckém výzkumu.

Mnoho lidí je k psychoanalýze skeptických, protože důkazy podporující její účinnost byly často považovány za slabé. Jedním z hlavních argumentů těch, kteří psychoanalýzu kritizují, je, že není tak účinná jako jiné způsoby terapie.

Některé výzkumy účinnosti psychoanalýzy však přinesly podporu. Systematický přehled předchozích studií dospěl k závěru, že psychoanalytická terapie je účinnou léčbou, která vede ke zmírnění symptomů a k dlouhodobým změnám, jež přetrvávají i několik let po ukončení terapie.

Přehled z roku 2015 zjistil, že psychodynamická terapie může být účinná při léčbě řady stavů, mezi něž patří např:

• Deprese

• Poruchy příjmu potravy

• Somatické poruchy

• Některé úzkostné poruchy

Další kritika spočívá v tom, že psychoanalýza často vyžaduje investici času, peněz a úsilí. Psychoanalýza je také obecně dlouhodobá záležitost. V dnešním světě lidé obvykle hledají rychlé výsledky a přístupy, které přinášejí efekt v řádu dnů, týdnů nebo měsíců. Psychoanalytická terapie obvykle zahrnuje zkoumání problémů mezi klientem a terapeutem po dobu několika let.

Podle kritérií stanovených pro terapii založenou na důkazech samotná tradiční psychoanalýza ve skutečnosti jako metoda terapie velké většiny psychických poruch neprojde. Odmítat Freudův přínos jako irelevantní pro psychologii je však přílišné zjednodušení.

Minulost a současnost hlubinné psychoterapie

Mnohé Freudovy myšlenky v psychologii upadly v nemilost, ale to rozhodně neznamená, že by jeho práce byla bezcenná. Výzkumy také podporují přinejmenším některé Freudovy původní myšlenky.

Jeho přístup k terapii (konkrétně myšlenka, že duševní nemoc je léčitelná a že mluvení o problémech může přinést úlevu) byl revolučním konceptem, který změnil přístup k duševním nemocím.

Přehledy neurovědeckých a psychologických prací potvrzují, že mnoho Freudových původních pozorování, v neposlední řadě všudypřítomný vliv nevědomých procesů a organizující funkce emocí pro myšlení, našlo potvrzení v laboratorních studiích.

Freudův přínos psychologii

Sigmund Freud byl také do značné míry produktem své doby. Ačkoli byl znám svými odvážnými teoriemi (které byly ve viktoriánské době považovány za obzvláště šokující), jeho pohled na svět byl poznamenán dobou, v níž žil. Kdyby Freud žil dnes, jeho myšlenky by byly vnímány zcela jinak – a jeho vlastní práce by se pravděpodobně ubírala jiným směrem.

Někteří naznačují, že kdyby Freud žil dnes, pravděpodobně by se zajímal o témata související s fungováním mozku. Před rozvojem psychoanalýzy se Freudův zájem soustředil na vývoj nervového modelu chování. Dnešní badatelé také naznačují, že neurobiologické základy psychoanalýzy stojí za další zkoumání.

Psychologové dnes hovoří o psychodynamické, nikoli psychoanalytické perspektivě. Tato perspektiva jako taková odkazuje na dynamické síly uvnitř naší osobnosti, jejichž proměnlivé pohyby jsou základem velké části našeho pozorovatelného chování. Psychoanalýza je mnohem užší termín odkazující na představu založenou na Freudovi, že k pochopení a léčbě abnormálního chování je třeba zpracovat naše nevědomé konflikty.

Psychoanalýza, jak ji Freud pojímal, je sice na ústupu, ale to neznamená, že by psychodynamická perspektiva zanikla nebo že by se brzy někam vytratila.

Psychoanalýza dnes

Pokud se někoho zeptáte, co se mu vybaví, když se řekne psychologie, pravděpodobně bude častou odpovědí Sigmund Freud a psychoanalýza. Není pochyb o tom, že psychoanalýza – jako terapeutický přístup i teoretický pohled – zanechala v psychologii svou stopu.

Většina psychologů dnes uplatňuje eklektičtější přístup k oboru psychologie, i když existují odborníci, kteří stále zastávají čistě psychoanalytický pohled na lidské chování.

Mnozí současní psychologové se na psychoanalýzu dívají skepticky. Někteří dokonce pociťují vůči Freudově myšlenkové škole posměch. Je ve světě psychologie, kde dominují kognitivní procesy, neurověda a biopsychologie, ještě místo pro psychoanalýzu?

Obecně je vnímán úpadek tradiční psychoanalýzy. Zpráva zveřejněná americkou psychologickou asociací APA v roce 2008 zjistila, že katedry psychologie obvykle považují psychoanalýzu za čistě historický artefakt, zatímco předměty jako umění, literatura, historie a další humanitní vědy spíše vyučují psychoanalýzu jako trvalé a relevantní téma.

Někteří naznačují, že psychoanalýza jako akademické téma v rámci psychologie ustoupila do pozadí částečně proto, že se nepodařilo ověřit platnost jejího terapeutického přístupu a že se dříve nepodařilo založit obor na terapii založené na důkazech.

Budoucnost psychoanalýzy

Existuje několik věcí, které může psychoanalýza jako obor udělat, aby zajistila svou další relevanci ve světě psychologie. Mezi věci, které mohou pomoci zlepšit legitimitu a relevanci psychoanalytických metod, patří např:

• Klást větší důraz na vědecký výzkum a empirické důkazy.

• Hlouběji prozkoumat terapii založenou na důkazech.

• Zlepšit metody sběru dat.

• Více zohledňovat další možná vysvětlení chování.

• Aktivně spolupracovat s dalšími odborníky v oblasti duševního zdraví.

Některé současné snahy o revitalizaci psychoanalýzy se zaměřují na psychoanalytické koncepty, které jsou více založeny na důkazech (např. teorie vazby), nebo na propojení Freudovy myšlenky nevědomí s moderní neurovědou.

Freudova stopa v psychologii je citelná dodnes. Terapie rozhovorem je nejčastěji spojována s psychoanalýzou, ale terapeuti tuto techniku používají i v jiných přístupech k léčbě, včetně terapie zaměřené na klienta a skupinové terapie.

Psychoanalýza už sice není takovou silou jako v roce 1910, ale Freudovy teorie mají trvalý vliv na populární kulturu i psychologii.