Psychoanalýza je definována jako soubor psychologických teorií a terapeutických technik, které mají svůj původ v díle a teoriích Sigmunda Freuda. Jádrem psychoanalýzy je přesvědčení, že všichni lidé mají nevědomé myšlenky, pocity, touhy a vzpomínky.

Základní principy psychoanalýzy

Psychoanalýza předpokládá, že lidé mohou prožít katarzi a získat náhled na svůj aktuální stav mysli tím, že obsah nevědomí uvedou do vědomí. Prostřednictvím tohoto procesu může člověk najít úlevu od psychických potíží. Psychoanalýza také předpokládá, že:

  • Chování člověka je ovlivněno jeho nevědomými pohnutkami.
  • Emocionální a psychické problémy, jako jsou deprese a úzkost, mají často kořeny v konfliktech mezi vědomou a nevědomou myslí.
  • Vývoj osobnosti je silně ovlivněn událostmi z raného dětství (Freud předpokládal, že osobnost je do značné míry zakotvena do pěti let věku).
  • Lidé používají obranné mechanismy, aby se ochránili před informacemi obsaženými v nevědomí.

Zkušení analytici mohou pomoci člověku přivést určité aspekty jeho nevědomé mysli do vědomí pomocí psychoanalytických strategií, jako je analýza snů a volné asociace.

Historie psychoanalýzy

Sigmund Freud byl zakladatelem psychoanalýzy a psychodynamického přístupu k psychologii. Freud věřil, že lidská mysl se skládá ze tří prvků: id, ego a superego.

Freudovy teorie o psychosexuálních stadiích, nevědomí a snové symbolice jsou dodnes oblíbené mezi psychology i laiky, jiní však na jeho dílo pohlížejí skepticky.

Mnoho Freudových pozorování a teorií bylo založeno na klinických případech a případových studiích. To ztěžovalo zobecnění jeho poznatků na širší populaci. Přesto Freudovy teorie změnily způsob uvažování o lidské mysli a chování a zanechaly trvalou stopu v psychologii a kultuře.

Dalším teoretikem spojeným s psychoanalýzou je Erik Erikson. Erikson rozšířil Freudovy teorie a zdůraznil význam růstu v průběhu celého života. Eriksonova teorie psychosociálních stadií osobnosti má dodnes vliv na naše chápání lidského vývoje.

Podle Americké psychoanalytické asociace může psychoanalýza pomoci lidem porozumět sobě samým tím, že zkoumá jejich nepoznané impulsy, které jsou ukryty v nevědomí.

Psychoanalýza dnes zahrnuje:

  • aplikovanou psychoanalýzu (která aplikuje psychoanalytické principy na studium umění, literatury a reálného prostředí a situací).
  • Neuro-psychoanalýzu (která aplikuje neurovědu na psychoanalytická témata, jako jsou sny a represe).
  • Psychoanalytické terapie

Mnoho kritik psychodynamických přístupů vychází z dřívějších freudovských přístupů, ovější výzkumy však ukázaly, že tento přístup může mít řadu výhod. Zatímco tradiční freudovské přístupy upadly v nemilost, moderní přístupy psychoanalytické terapie kladou důraz na nesoudící a empatický přístup.

V psychoterapii se lidé mohou cítit bezpečně, když zkoumají pocity, touhy, vzpomínky a stresory, které mohou vést k psychickým obtížím. Výzkumy prokázaly, že sebezkoumání využívané v psychoanalytickém procesu může přispět k dlouhodobému emočnímu růstu.

Významné osobnosti psychoanalýzy

Sigmund Freud byl zakladatelem psychoanalýzy, ale významnou stopu v tomto oboru zanechali i další myslitelé – včetně jeho dcery Anny Freudové. Mezi nejvýznamnější osobnosti psychoanalýzy patřili Erik Erikson, Erich Fromm a Carl Jung.

K vývoji psychoanalytické teorie významně přispěli také Karl Abraham, Otto Rank, John Bowlby, Melanie Kleinová, Karen Horneyová a Sabina Spielreinová.

Klíčové myšlenky

Psychoanalýza přinesla pro práci s lidmi nové pojmy jako je nevědomí, id, ego a superego.

Vědomí a nevědomí

Nevědomá mysl zahrnuje vše, co je mimo naše vědomí, například vzpomínky z raného dětství, tajné touhy a skryté pudy. Podle Freuda nevědomí obsahuje věci, které bychom mohli považovat za nepříjemné nebo dokonce společensky nepřijatelné. Tyto věci pohřbíváme v nevědomí, protože by nám mohly přinést bolest nebo konflikt.


0 komentářů

Napsat komentář

Avatar placeholder

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.