Jas jakéhokoliv světelného podnětu se liší, často
poměrně výrazně, jako funkce kontextu, ve kterém je prezentován. Zvláště zajímavým
příkladem tohoto jevu je iluze popsaná Chubbem a kolegy (1989), ve které
se diferenciální jas vzorovaných prvků v cíli snižuje, když je cíl
vložen do vzoru, který má stejnou prostorovou frekvenci, ale vyšší jasový kontrast.
Interpretační vysvětlení efektu lze nalézt na adrese
Empirické vysvětlení jevu znázorněného na obrázku 1 je následující (podrobnosti viz Lotto a
Purves, 2001). Všechny scény pozorované na povrchu země jsou viděny prostřednictvím médií,
která ve větší či menší míře ovlivňují množství světla, které se dostane do oka z
relevantních objektů (obrázek 2).
Přestože relativní jasnost atmosféry minimalizuje účinky propustnosti ve většině
okolností, pozorovací objekty na dálku, blízké objekty ve smogu nebo mlze nebo prostřednictvím
poloprůhledných kapalin nebo pevných látek (např. vody nebo skla) jsou častými a následnými faktory
při určování spektrálních vlastností světla, které v konečném důsledku dopadá na sítnici a iniciuje
vnímání. Pokud například dvě cílové plochy odrážejí 80 %, respektive 30 % dopadajícího
světla, bude výnos z více reflexní plochy za dokonale propustných podmínek
větší než výnos z méně reflexní plochy v poměru 8:3. Pokud jsou však stejné
plochy viděny prostřednictvím nedokonale propustného média, je tento poměr snížen. Ačkoli
mezipoloha takového média snižuje množství světla přicházejícího z ploch v
otázce proporcionálně, část světla se také přidává k svítivosti, kterou lze připsat dvěma
dotyčným plochám. K posledně jmenovaným účinkům dochází proto, že médium také odráží světlo do oka.
Vzhledem k tomu, že toto odražené světlo se rovnoměrně přidává k jakémukoli návratu z plochy pozorované přes
médium, svítivost, kterou lze připsat méně reflexní cílové ploše, se vždy zvyšuje na
větší míru než svítivost spojená s více reflexní plochou. Výsledkem je snížení
rozdílu svítivosti obou cílových ploch, v tomto příkladu z poměru
8:3 v dokonalé propustnosti na přibližně 7:5.
Ve zkratce, nedokonale přenášející médium, bez ohledu na jeho konkrétní vlastnosti, vždy
snižuje rozdíly v jasu mezi různě reflexními povrchy viděnými přes
médium. Pokud jsou vjemy generovány empiricky, pak v rozsahu, v jakém je podnět konzistentní
s přispěním nedokonalé prostupnosti, bude tento vliv začleněn do
vnímání cíle. V důsledku toho by se měl zdánlivý rozdíl v jasu mezi různě
svítícími prvky cíle snížit, pokud nedokonalá prostupnost pravděpodobně
přispěla k tomu, že se z něj světlo vrátilo.
Chubbův podnět na obrázku 1 je v souladu s příspěvkem transmise k cíli ze dvou důvodů. Za prvé, hranice mezi vzorovanými prvky surround jsou souvislé se vzorovanými hranicemi v cíli; a za druhé, svítivost shody s hodnotami, které by vznikly, pokud by byl vzor surround viděn prostřednictvím nedokonale transmitujícího média. Protože jednotné pozadí je v těchto ohledech relativně nejednoznačné, nedokonalá transmise pravděpodobně přispěla k návratu z cíle. Zjevný rozdíl v jasu cílových prvků by se měl za všech takových okolností zvýšit, i když poměry svítivosti podnětu a prostorových frekvencí surround a cíle zůstávají nezměněny.
Chubbova iluze tak může být, stejně jako ostatní iluze jasu, chápána zcela empiricky, v tomto případě s typickými důsledky vidění povrchů prostřednictvím nedokonale přenášených médií.
Chubb C, Sperling G, Solomon JA (1989) Interakce textur určují vnímaný kontrast. Proc Natl Acad Sci USA 86:9631-9635
Lotto RB, Purves D (2001) Empirické vysvětlení iluze Chubb. J Cogn Neur 13:1-9.
Purves D, Lotto RB (2003) Why We See What We Do: An Empirical Theory of Vision. Sunderland, MA: Sinauer Associates.