Řetězení

Řetězení je instruktážní postup používaný v behaviorální psychologii, experimentální analýze chování a aplikované analýze chování. Zahrnuje posílení individuálních reakcí, které se vyskytují v sekvenci, aby vytvořily komplexní chování. Často se používá pro trénink behaviorálních sekvencí (nebo „řetězců“), které jsou mimo současný repertoár studujícího. Tento termín je často připisován práci B.F. Skinnera, amerického psychologa pracujícího na Harvardově univerzitě ve 30. letech 20. století. Skinner založil většinu své práce na výzkumu, který provedl Edward Lee Thorndike na Harvardově univerzitě v 90. letech 19. století.

Řetězec odpovědí je rozdělen na malé kroky pomocí analýzy úloh. Části řetězce jsou označovány jako články. Úroveň dovedností učícího se posoudí příslušný odborník a pak je buď učen krok po kroku, zatímco je mu asistováno při dalších krocích vpřed nebo vzad, nebo pokud již učící se zvládá určité procento kroků samostatně, na zbývajících krocích se pracuje během každého zkušebního celkového úkolu. Na začátku výukového pokusu se používá slovní podnět nebo výzva. Změna podnětu, která nastane mezi jednotlivými odpověďmi, se stává podnětem pro tuto odpověď stejně jako podnětem/podnětem pro další odpověď, aniž by vyžadovala asistenci učitele. Například při nákupu limonády vytáhnete peníze z kapsy a vidíte peníze v ruce a pak peníze vložíte do automatu. Vidět peníze v ruce bylo jak zesilovačem pro první odezvu (získání peněz z kapsy), tak bylo tím, co vás vedlo k další odezvě (vložení peněz do automatu).

Jak se malé řetězce stávají zvládnutelnými, tj. jsou prováděny důsledně po počátečním diskriminačním podnětu, mohou být použity jako články ve větších řetězcích. (Ex. učí mytí rukou, čištění zubů a sprchování až do zvládnutí a pak učí ranní hygienu, která zahrnuje zvládnuté dovednosti). Řetězení vyžaduje, aby učitelé prezentovali tréninkové dovednosti pokaždé ve stejném pořadí a je nejefektivnější, když učitelé dodávají stejné podněty studujícímu. Nejčastějšími formami řetězení jsou řetězení dozadu, řetězení dopředu a celková prezentace úkolů.