Ve fonetice a fonologii je slabičný počátek částí slabiky, která předchází slabičnému jádru. Při studiu čínských jazyků jsou počátky známější jako iniciály nebo v čínštině jako šengmu (PY: shēngmǔ, TC: 聲母, SC: 声母).
Segmentální struktura slabiky začíná nástupem, následuje rime nebo final (yunmu).
V závislosti na fonotaktice jazyka se nástup může skládat z jediné souhlásky nebo souhláskového shluku. Pokud slabika začíná samohláskou nebo jinou slabičnou sonorantou, pak slabika nemá nástup, nebo nulový nástup. (Většina jazyků tuto možnost připouští.) Ve studiu čínského jazyka se používají také termíny null počáteční a zero počáteční.
Nástup nebo počátek byl poprvé nazýván shēngniǔ (TC: 聲紐, SC: 声纽), nebo jednoduše shēng nebo niǔ, v tradičních fonologických studiích od dynastie Jin (265-420). Pro každou skupinu znaků vyslovovaných se stejnou počáteční souhláskou byl vybrán jeden pro pojmenování počátečního. Jeden znak byl také vybrán ze skupiny bez počáteční souhlásky, což byl počátek konceptu nullového počátečního.