Ve freudovské psychoanalýze teorie pohonu (německy: Triebtheorie
) odkazuje na teorii pudů, motivací nebo instinktů, které mají jasné objekty.[citace nutná] V roce 1927 Freud řekl, že teorie pudů je to, co v psychoanalýze chybí nejvíce. Byl proti systematice v psychologii, odmítal ji jako formu paranoie, a místo toho klasifikoval pudy s dichotomiemi jako Eros/Thanatos pudy, pudy k životu a smrti, respektive, a sexuální/ego pudy.
Freudova Civilizace a její nespokojenost byla publikována v Německu v roce 1930, kdy byl vzestup fašismu v této zemi v plném proudu a varování před druhou evropskou válkou vedla k protichůdným voláním po přezbrojení a pacifismu. Na tomto pozadí Freud napsal: „Tváří v tvář rozpoutaným destruktivním silám lze nyní očekávat, že druhá ze dvou ‚nebeských sil‘, věčný Eros, vyvine svou sílu, aby se udržel po boku svého stejně nesmrtelného protivníka.“.
V roce 1947 se maďarský psychiatr a psycholog Leopold Szondi zaměřil místo toho na systematickou teorii pohonu. Szondiho diagram pohonu byl popsán jako revoluční doplněk psychologie a jako vydláždění cesty pro teoretickou psychiatrii a psychoanalytickou antropologii.
Pohonný systém nám musí poskytnout syntetický pohled na všechny činnosti pohonu, srovnatelný s celkovým dojmem, který nám dává bílé světlo, ale musí také umožnit zobrazení „spektra“ pohonů, stejně jako lze světlo rozdělit do barev. Je to nesmírně obtížný úkol a není vůbec překvapující, že jsme se k tomuto bodu ještě nedostali.
Cherche à jeter les bases d’une authentique anthropologie psychanalytique d’après le schéma pulsionnel de Szondi.
[[Kategorie:Psychoanalytická teorie}}