Existenciální fenomenologie je filozofický proud inspirovaný dílem Martina Heideggera Sein und Zeit (1927).
Na rozdíl od svého bývalého učitele Edmunda Husserla upřednostnil Heidegger ontologii před epistemologií a domníval se, že fenomenologie by musela být založena na pozorování a analýze Dasein („bytí-tam“), lidské bytosti, zkoumající základní ontologii Lebenswelt Lifeworld (Husserlův termín), která je základem všech tzv. regionálních ontologií speciálních věd.
Vývoj existenciální fenomenologie
Existenciálními fenomenology kromě Heideggera byli Hannah Arendtová, Emmanuel Levinas, Gabriel Marcel a Maurice Merleau-Ponty.