Hypotéza somatických markerů (SMH) navrhuje mechanismus, kterým mohou emoční procesy řídit (nebo zkreslovat) chování, zejména rozhodování. Tuto hypotézu formuloval Antonio Damasio.
Rozhodování v reálném životě obvykle zahrnuje posouzení, pomocí kognitivních a emočních procesů, motivační hodnoty různých akcí dostupných v konkrétních situacích. Často však situace vyžadují rozhodnutí mezi mnoha složitými a protichůdnými alternativami s vysokou mírou nejistoty a nejednoznačnosti. V takových situacích se mohou kognitivní procesy přetížit a nemohou poskytnout informovanou možnost.
V těchto případech (a dalších) mohou somatické markery napomoci rozhodovacímu procesu. V prostředí posilující stimuly indukují přidružený fyziologický afektivní stav. Tyto typy asociací jsou uloženy jako somatické markery, případně ve ventromediální prefrontální kůře mozkové (VMPFC; podsekce orbitomediální PFC). V budoucích situacích jsou tyto somaticko-markerové asociace fyziologicky obnoveny a zkreslují kognitivní zpracování. V případech, kdy je třeba učinit složitá a nejistá rozhodnutí, jsou somatické markery ze všech zkušeností spojených s odměnou a trestem s relevantními stimuly shrnuty tak, aby vytvořily čistý somatický stav. Tento celkový stav se používá k nasměrování (nebo zkreslení) výběru vhodné akce. Tento proces zkreslení může nastat skrytě (nevědomě), prostřednictvím mozkového kmene a ventrálního striatu, nebo otevřeně (vědomě) zapojením kognitivního zpracování s vyšší kortikální kůrou. Jsou navrhovány somatické markery k nasměrování pozornosti od nejvíce nevýhodných možností, což zjednodušuje rozhodovací proces.
Ve snaze vytvořit jednoduchý neuropsychologický nástroj, který by adekvátně vyhodnotil zjevné nedostatky v emocionálním zpracování, rozhodování a sociálních dovednostech poraněných jedinců OMPFC Bechara a kol. 1994 vytvořili úkol Iowa gambling. Jejich cílem bylo vytvořit „[a] úkol, který v reálném čase simuluje osobní rozhodování v reálném životě ve vztahu ke způsobu, jakým zohledňuje nejistotu prostor a výsledků, jakož i odměnu a trest“ (str. 8). Úkol měří formu učení, která byla definována jako učení založené na emocích. Studie používající úkol Gambling zjistily nedostatky v různých neurologických (např. amygdala a OMPFC) a psychiatrických populacích (např. schizofrenie, mánie, drogoví závisláci), poskytující podporu SMH.
Někteří badatelé se domnívají, že použití somatických markerů (tj. aferentní zpětné vazby) by bylo velmi neefektivní metodou ovlivnění chování. Damasiova představa o jako-kdyby zkušenosti závislé na zpětné vazbě, kdy tělesné reakce jsou znovu zastoupeny s využitím somatosenzorické kůry (postcentral gyrus), také navrhuje neefektivní metodu ovlivnění explicitního chování. Rolls (1999) uvedl, že; „bylo by velmi neefektivní a hlučné umístit do způsobu provedení periferní reakci a snímače, které by se pokusily změřit tuto periferní odpověď, sama o sobě notoricky obtížný postup“ (p73). Reinforcement asociace umístěná v orbitofrontální kůře a amygdale, kde je dekódována motivační hodnota podnětů, je dostatečná k vyvolání emocionálního učení a ovlivnění chování například prostřednictvím orbitofrontální-striatální dráhy. Tento proces může nastat prostřednictvím implicitních nebo explicitních procesů.