Ekologická validita je formou validity v experimentu. Aby měl experiment ekologickou validitu, musí metody, materiály a nastavení experimentu přibližovat skutečnou životní situaci, která se studuje. Na rozdíl od vnitřní a vnější validity není ekologická validita nutná pro celkovou validitu experimentu.
Vnější vs. ekologická platnost
Ekologická validita je často zaměňována s externí validitou (která se zabývá možností zobecnění výsledků studie). Tyto formy validity spolu sice úzce souvisejí, ale jsou nezávislé – studie může mít externí validitu, ale ne ekologickou a naopak . Např. výzkum v podobě falešné poroty je určen ke studiu toho, jak by se lidé chovali, kdyby byli porotci během procesu, ale mnoho studií v podobě falešné poroty prostě poskytuje písemné přepisy nebo shrnutí zkoušek a činí tak v prostředí učebny nebo kanceláře. Takové experimenty se nepřibližují skutečnému vzhledu, pocitu a postupu skutečného soudního procesu, a proto postrádají ekologickou validitu. Nicméně důležitější je otázka externí validity – pokud se výsledky takových studií v podobě falešné poroty zobecní na reálné procesy, pak je výzkum platný jako celek, navzdory jeho ekologickým nedostatkům. Nicméně zlepšení ekologické validity experimentu obvykle zlepšuje i externí validitu.