V celé sérii o Harrym Potterovi můžeme pozorovat zajímavé psychologické jevy. Například v dílech Harry Potter a Ohnivý pohár a Harry Potter a Fénixův řád, kdy Cornelius Fudge neustále popírá Voldemortův návrat do jeho „správné“ fyzické podoby. Kromě zřejmých důvodů, proč se člověku nemusí líbit myšlenka, že se někdo jako Voldemort vrátí, je v tomto popírání také psychologický mechanismus. V tomto článku se budeme zabývat tím, jak ministr kouzel Cornelius Fudge odmítá přijmout Voldemortův návrat prostřednictvím mechanismu známého jako kognitivní disonance. Není to samozřejmě jediný , ale rozhodně je velmi zajímavý.
Krátké shrnutí: Po událostech na konci knihy Harry Potter a Ohnivý pohár je jasné, že se Voldemort vrátil. Cornelius Fudge se s tím však nechce smířit. Zoufale se snaží udržet mír, který on a jeho ministerstvo tak usilovně udržovali. Když Brumbál vysvětluje Fudgeovi, proč je zřejmé, že se Voldemort vrátil, Fudge se neostýchá nesouhlasit (Ohnivý pohár, s. 703 – 715). Fudge a jeho ministerstvo návrat veřejně popírají a označují Harryho a Brumbála za blázny, kterým se nemá věřit. Navíc Cornelius Fudge dokonce vyhrožuje, že vyhodí z ministerstva každého, kdo se postaví na jejich stranu (Fénixův řád, s. 71). Jeho výroky způsobují velké rozpory mezi kouzelnickou komunitou, dokonce i v rodinách a skupinách přátel. Fudgeova nedůvěra ho přivádí do stále větších problémů a složitých plánů, jak Harryho a Brumbála zdiskreditovat.
„Vy-víte-kdo… se vrátil? To je absurdní. No tak, Brumbále, tomu přece nemůžeš věřit. Vy-víte-kdo, zpátky? No tak, no tak… jistě, Crouch mohl věřit, že jedná na příkaz Vy-víte-koho – ale věřit slovům takového blázna, jako je Brumbál…“ (Ohnivý pohár, s. 704).
Kognitivní disonance (disonance = nesoulad nebo nesoulad). Tento pocit se objevuje, když jsou lidé konfrontováni se dvěma myšlenkami nebo představami („kognicemi“), které se k sobě ve skutečnosti nehodí. Existují tři důležité kategorie kognitivních vztahů (Festinger, 25-28). Vysvětlíme si je na několika příkladech.
Koncept kognitivní disonance úzce souvisí s konfirmačním zkreslením. Jedná se o myšlenku, že mnohem častěji přijímáme fakta a informace, které potvrzují to, čemu již věříme (Nickerson, 175-220). Znamená to, že čím silnější je naše přesvědčení, tím menší je pravděpodobnost, že se necháme zviklat protichůdnými důkazy. Zvláště těsně po událostech na konci Ohnivého poháru Voldemorta téměř nikdo neviděl. Díky tomu je pro Fudgeho mnohem snazší popřít jeho návrat. V průběhu Fénixova řádu však důkazů stále přibývá…
Pokud je sentiment extrémně silný, všechny důkazy, které podporují jejich víru (zde víru, že se Voldemort nevrátil), se začnou zdát o to pravděpodobnější. Ve Fudgeově případě by k nim patřila skutečnost, že Voldemorta v jeho fyzické podobě od té chvíle téměř nikdo neviděl a že incidentů ještě nebylo tolik. I když hromadný útěk z Azkabanu v lednu 1996 ukazuje na pravdu, odmítá ji přijmout.
„Přijmout Voldemorta zpět by znamenalo potíže, s jakými se ministerstvo nemuselo potýkat už téměř čtrnáct let. Fudge se tomu prostě nedokáže postavit čelem.“ (Fénixův řád, str. 94)
Fudge navíc strávil spoustu času prací na zvýšení bezpečnosti a míru. To, že se Voldemort vrátil, by téměř znamenalo, že tato práce měla nakonec jen velmi malý efekt. Takže v jistém smyslu může Fudgeovo popření sloužit i jako ochrana vlastního obrazu. Po první kouzelnické válce opravdu tvrdě pracoval na zajištění míru a bezpečnosti. Má o sobě představu, že je slušný ministr – jestli s tím čtenáři souhlasí, nebo ne, je jiná věc. Proto je méně pravděpodobné, že uvěří něčemu, co by prakticky snížilo hodnotu jeho tvrdé práce.
Protože Fudgeova rostoucí nedůvěra a nesoulad ho vedou i k hledání jiných vysvětlení toho, co se děje. V důsledku toho se stává natolik paranoidním, že je přesvědčen, že Brumbálovi jde o jeho práci: „Fudge si myslí, že Brumbál spřádá plány na jeho svržení. Myslí si, že Brumbál chce být ministrem kouzel.“ Brumbál se snaží, aby se stal ministrem kouzel. (Fénixův řád, str. 93)
Povýší Percyho Weasleyho na mladšího asistenta ministra kouzel. Weasleyovi mají podezření, že Percy (Weasley) byl povýšen jen proto, aby Fudge mohl jeho prostřednictvím sledovat jejich rodinu a možná i Brumbála. „Táta se domnívá, že Fudge chce Percyho ve své kanceláři jen proto, že ho chce využít ke špehování rodiny – a Brumbála“ (Fénixův řád, s. 72). Ukáže se však, že to je jen začátek, protože Fudgeovy pokusy udržet si kontrolu se rychle stupňují.
Fudgeovy snahy se ještě zvýší, když zahájí pomlouvačnou kampaň s cílem zničit Brumbálovu i Harryho pověst. Činí tak prostřednictvím výroků o jejich podezření z nedůvěryhodnosti a také šířením vlastních „pravd“ prostřednictvím Denního věštce. Výsledkem je, že Brumbál i Harry rychle ztratí velkou část podpory. Jak popisuje Hermiona: „chtějí, aby si čarodějové na ulici mysleli, že jsi jen nějaký hloupý kluk, který je tak trochu k smíchu a který vypráví směšné historky, protože je rád slavný“ (Fénixův řád, s. 74).
Jaké je nebezpečí kognitivní disonance?
Past kognitivní disonance spočívá v tom, že si často nejsme zcela vědomi toho, jak uvažujeme. Toto uvažování vychází z velmi přetrvávajících přesvědčení, ať už jsou pravdivá, nebo ne. Z tohoto důvodu je také mnohem méně pravděpodobné, že si všimneme, že se rozumově dostáváme do pohodlné situace. Je to to, čemu chceme věřit. Proto s větší pravděpodobností přijmeme informace, které potvrzují to, co jsme si již mysleli.
Je mnohem pohodlnější přesvědčit sám sebe, že Brumbál lže a snaží se ho destabilizovat (Fénixův řád, str. 94).
„Brumbál varoval Fudgeho, že se to stane. Všechny nás zabije jen proto, že se nedokáže podívat pravdě do očí.“ – Hermiona o hromadném útěku z Azkabanu, který byl přinejmenším zčásti důsledkem toho, že Smrtijedi mohli kvůli Fudgeovu popírání operovat v utajení. (Fénixův řád, film)
Fudgeovo neustálé popírání Voldemortova návratu mělo velký vliv. Kromě toho jeho mocenské postavení dodávalo jeho popírání mnohem větší váhu. To způsobilo, že mnoho kouzelníků začalo o Harrym a Brumbálovi pochybovat. V důsledku toho ztratilo společenství drahocenný čas, který mohlo využít k přípravě na hrozbu.
Jak se člověk může zbavit kognitivní disonance?
Ve Fudgeově případě je to získávání nových informací. Vidět samotného Voldemorta na vlastní oči po bitvě na Oddělení záhad. Na závěr, když ho konečně spatřil na vlastní oči, v červnu 1996 konečně přijímá pravdu.
Zřeknutí se odpovědnosti: bohužel jsme museli v zájmu komplexnosti vynechat některé podrobnosti o událostech, o nichž se v tomto článku hovoří. Další informace naleznete na souvisejících stránkách Harryho Pottera na Wiki. Netvrdíme, že kognitivní disonance je jediným důvodem/metodou, kterou Fudge používá. Tento proces je mnohem složitější, než by se mohlo zdát. Existuje mnoho důvodů a příčin jeho popírání a kognitivní disonance je jen jednou z nich.
Robert Hardy, herec, který hrál Cornelia Fudge, bohužel zemřel 3. srpna 2017. Ať odpočívá v pokoji.
Tento článek je součástí nové série o populární kultuře a psychologii. Co si myslíte? Jaké další slavné knihy, filmy a seriály bychom podle vás měli probrat?