Riziková homeostáza je teorie vyvinutá Geraldem J.S. Wildem, profesorem na Queen’s University v Kingstonu v Ontariu v Kanadě. Tato teorie je rozvedena ve Wildeově knihě1.
Teorie homeostázy rizika uvádí, že jedinec má vestavěnou cílovou úroveň přijatelného rizika, která se nemění. Tato úroveň se u jednotlivých jedinců liší. Když se úroveň přijatelného rizika v jedné části života jedince změní, dojde k odpovídajícímu nárůstu/poklesu přijatelného rizika jinde. Totéž, tvrdí Wilde, platí pro větší lidské systémy (např. populace řidičů).
Například ve slavné mnichovské studii taxikářů byla polovina vozového parku vybavena brzdami s protiblokovacím brzdovým systémem (ABS), zatímco druhá polovina měla starší brzdové systémy. Míra nehodovosti u obou typů vozů (ABS i jiných) zůstala stejná, protože řidiči vozů s ABS více riskovali za předpokladu, že se o ně ABS postará. Zvýšili své riskování za předpokladu, že ABS pak sníží reálná rizika a ponechá jejich „cílovou úroveň“ rizika beze změny. Stejně jezdili řidiči bez ABS v domnění, že musí být opatrnější, protože ABS nebude k dispozici, aby v případě nebezpečné situace pomohlo.
Podobně koncem sedmdesátých let podnikla vláda Britské Kolumbie, provincie v západní Kanadě, masivní kampaň proti řízení pod vlivem alkoholu. Podařilo se jim snížit počet nehod (způsobených řízením pod vlivem alkoholu) za období čtyř měsíců o téměř 18%. Počet nehod způsobených jinými faktory se však za stejnou dobu zvýšil o 19%. Lidé méně riskovali řízení pod vlivem alkoholu, ale více prováděli jiné nebezpečné akce na silnici.
Wilde cituje množství dalších studií, které ukazují totéž. Protikuřácké kampaně nefungují, stejně jako kampaně průmyslové bezpečnosti většiny druhů. Masivní nárůst bezpečnostních prvků automobilů měl jen malý vliv na celkovou nehodovost nebo cenu takových nehod (úmrtnost v důsledku dopravních nehod se však snížila).
Wilde tvrdí, že bezpečnostní kampaně mají tendenci „přenášet rizikové chování kolem“, místo aby ho snižovaly. Aby se zvýšila bezpečnost, musí se stát dvě věci. Zaprvé je třeba zvýšit očekávání lidí do budoucna. Mnoho studií ukázalo, že ti, kteří si budoucnosti cení více, mají nižší nehodovost a méně riskují než ti, kteří hodnotu budoucnosti zlehčují (alternativní vysvětlení, proč chování jako kouření je převážně záležitostí nižších socioekonomických tříd). Zadruhé je třeba přímo motivovat lidi, aby se chovali bezpečně. V některých společnostech přímé platby zaměstnancům za nulové nehody (a velmi malé pokuty, když k nehodám dojde) masivně snížily nehodovost. Funkční přístup se tedy zdá být „hodně cukru, trochu biče“.