Přijímání sebe sama je aspekt vnímání sebe sama a sebepoznání a je definováno jako potvrzení nebo přijetí sebe sama navzdory slabostem nebo nedostatkům.
Ačkoli byl tento termín často chápán selským rozumem, vědci jej formálně definovali ve smyslu pozitivního a negativního sebepojetí. Podle Sheparda (1979) odkazuje sebepřijetí na spokojenost nebo štěstí jedince se sebou samým a je považováno za nezbytné pro dobré duševní zdraví. Sebepoznání zahrnuje sebepochopení, realistické, i když subjektivní, uvědomění si vlastních silných a slabých stránek. Výsledkem je pocit jedince o sobě samém, že má „jedinečnou hodnotu“.
V klinické psychologii a pozitivní psychologii je sebepřijetí považováno za předpoklad pro to, aby došlo ke změně. Lze ho dosáhnout tím, že přestaneme kritizovat a řešit vady vlastního já a poté přijmeme, že existují uvnitř vlastního já. To znamená, že budeme tolerovat, že jsme v některých částech nedokonalí.
Poradenství a terapie, jako je kognitivně-behaviorální terapie a přístupy založené na akceptaci všímavosti (viz www.abct.org), mohou pomoci podpořit akceptaci sebe sama na podporu změny.
Shepard, L. A. (1979). Self-acceptance: Hodnotící složka konstruktu vlastního konceptu. American Educational Research Journal, 16(2), 139-160.