Znáte někoho, kdo má potíže se soustředěním, prožívá hněv, podrážděnost, časté změny nálad spolu s úzkostí a strachem, cítí se provinile kvůli určitým životním zkušenostem, stahuje se od ostatních, cítí se smutný, beznadějný nebo se cítí odpojený/ otupělý? Je možné, že tato osoba byla v životě svědkem traumatické události.
Výzkum naznačuje, že 70 % dospělých v USA, tedy 223,4 milionu lidí, zažilo alespoň jednou v životě nějakou traumatickou událost.
Podle A.P.A. je trauma emocionální reakcí na hroznou událost, jako je nehoda, znásilnění nebo přírodní katastrofa.
Zde je seznam 15 užitečných věcí, které můžete říct člověku s traumatem:
Někdo, kdo zažil trauma, byl svědkem něčeho, co bychom si my pravděpodobně ani nedokázali představit. Kromě toho, že si vyčítá, že trauma prožil, může se také zlobit sám na sebe, že je rozrušený. Připomeňte jim, že jejich bolest vidíte, že není jen v jejich hlavě. Jejich pocity jsou oprávněné a mají plné právo se tak cítit.
2. „Vzhledem k tomu, čím jste prošel, dávají vaše příznaky smysl.“
Jejich nekontrolovatelné citové zhroucení nebylo způsobeno jejich sobectvím, ale nepopsatelnou bolestí. Nejste zlomení, divní ani beznadějní. Jsou hodni lásky a sounáležitosti. Trauma je skutečné, to, čím si prošli, bylo skutečné a není to něco, čím by někdo mohl snadno projít.
3. „To, co se stalo, vás neurčuje.“
Přeživší je mnohem víc než jen oběť. Jsou stateční a odvážní, protože tím dokázali projít, jsou houževnatí a silní, protože se dokázali udržet, jsou krásní, odvážní a houževnatí. Jsou mnohem víc než jejich trauma. Trauma není to, kým jsou.
4. „To nejhorší se neopakuje, i když to tak může vypadat.“
Při vyvolání traumatické vzpomínky dojde k záblesku, který vyvolá pocit, jako by se trauma odehrávalo znovu. V mnoha ohledech se přeživší ocitají v situaci, kdy traumatickou událost prožívají opakovaně. Mohou zažívat vtíravé myšlenky, kdy se jim vybavují obrazy a pocity z události, které nemohou zablokovat. Při nich pro ně může být obtížné soustředit se a normálně fungovat. Připomínejte jim jejich současné okolí, neustále na ně mluvte, abyste jim pomohli rozptýlit jejich mysl.
5. „To sis nezasloužil.“
Těmito slovy sdělujete dva nezbytné prvky pro uzdravení – soucit a potvrzení, že k této události došlo. Ujistíte je, že je nenecháte samotné, což je pro většinu pozůstalých hlavní obava.
Tím, že nabízíte možnost volby, vytváříte pro přeživšího svobodu, která během traumatického zážitku neexistovala. Volby jsou důležitým nástrojem pro uzdravení a posílení. Nabídka informované volby často stanoví hranici, právě tu hranici, která byla během traumatu překročena a která existuje v každém zdravém vztahu.
7. „To, co se ti stalo, nebyla tvoje vina.“
Pokud by někdo z jejich blízkých byl zraněn nebo zabit, mohli by si to vyčítat a cítit se špatně, že tomu nějak nezabránili, i když to nemohli ovlivnit. Uzdravení z traumatu probíhá s posílením oběti. To, co se jim stalo, se nikdy nemělo stát a nezasloužili si to. Uznejte tyto emoce, potvrďte je.
8. „Je mi líto, že jsem tam pro tebe nebyl. Budu se snažit být přítomen a nikdy tě neodsuzovat.“
Pokud byl někdo napaden jinou osobou, zejména pokud byl zaskočen, může být obtížné zjistit, komu může důvěřovat. Může začít pochybovat o ostatních a mít pocit: „Když mi mohl ublížit tenhle člověk, proč ne tenhle?“. Není neobvyklé, že se od ostatních oddělí, aby se bránili. Ujistěte je, že jste tu nyní s nimi a že je neopustíte ani neodsoudíte za to, co se stalo.
9. „Je v pořádku být zraněný a naštvaný, tyto pocity z tebe nedělají špatného člověka.“
Po traumatu není neobvyklé, že se pozůstalí začnou vnímat jako „méně než ostatní“. Možná tím myslí, že jsou slabí, že to „nechali dojít“. Stejně jako u mnoha jiných přesvědčení souvisejících s traumatem jsou někdy přeživší k sobě kritičtější, než by bylo třeba. Říci jim, že jsou silní a ne slabí, je způsob, jak je můžete uklidnit a pomoci jim cítit se lépe.
10. „Nerozumím příznakům, ale věřím vám a podporuji vás.“
Nedokážeme si představit, co ten člověk prožívá, protože jsme něco takového možná nikdy nezažili. To ale neznamená, že je nemůžeme podpořit a věřit jim. Potřebují vaši podporu a potřebují, aby v ně někdo věřil, buďte tím někým pro pozůstalé.
11. „Jste inspirativní. I když si toho nevšimneš, pokrok, kterého jsi dosáhl, je působivý.“
Zotavení z traumatu trvá dlouho a člověk, který ho prožil, nemusí vždy vidět, jakého pokroku dosáhl. Připomínejte jim, že každý den dělají pokroky a že je vidíte. Oceňte jejich úsilí.
12. „Nejste sami, ať se vám to zdá sebevíc.“
Vnímání zvěrstev jako „nevyslovitelných“ událostí zvyšuje pocit izolace po bolestném zážitku. Pozůstalí po traumatu mají často pocit, že jsou úplně sami, protože je nikdo nepochopí. Ujistěte je, že nejsou sami, i když se tak mohou cítit. Zůstaňte s nimi a pomozte jim cítit se lépe. Dejte jim pocítit vaši přítomnost v jejich životě.
13. „Jste milováni a váženi.“
Osoba, která přežila, se může cítit zahanbená, provinile, úzkostně atd., což v ní může vyvolat pocit, že není milována. Připomeňte mu, že je milován, vážen a oceňován navzdory tomu, jak se asi cítí. Dejte jim lásku a pomozte jim cítit se lépe.
14. „Už jsem tu byl. Jen věz, že jsem tu pro tebe a že se ti uleví.“
I když máte velmi podobnou zkušenost, nechte pozůstalého, aby se s vámi nejprve podělil o to, co chce sdělit. Od chvíle, kdy se přeživší přihlásil, potřebuje péči a podporu, proto by bylo vhodné na závěr diskuse říci něco jako „Jsme solidární“. Stále jsem přeživší. Jen vězte, že ctím vaši zkušenost a spolu s vámi se uzdravuji. Zvažte, že pozůstalý může svou zkušenost a odpověď na ni hodnotit jako menší nebo větší, než když se podělíte o podrobnosti své zkušenosti. Pokud cítíte potřebu promluvit si jako spolupacient, který přežil (a všichni, kdo přežili, si zaslouží bezpečný prostor pro vyprávění svých příběhů), zvažte pozvání účastníka na skupinovou terapii nebo skupinovou diskusi nebo se později k rozhovoru jednoduše vraťte.
15. „Je mi líto, že se ti to stalo. Budu na tebe myslet a modlit se za tebe.“
Pokud s pozůstalým nemáte blízký vztah nebo nechcete hrát aktivní roli v probíhajícím procesu uzdravování, řekněte něco, co pozůstalého uklidní. Jinými slovy, pokud nechcete nést odpovědnost, neříkejte nic. Pokud se na vás pozůstalý obrátí s žádostí a vy se mu nesnažíte vyhovět, zesilujete tím pocit zrady, který se stal během traumatického setkání.
Závěrem bych chtěl říci, že nezůstávejte potichu. Promluvte si s obětí a řekněte jí, že je vám líto, co se jí stalo. Neradujte pozůstalému ani nesrovnávejte zkušenosti jednoho pozůstalého s druhým. Buďte soucitní, dodržujte pozvání a závazky a nadále nabízejte možnosti volby.