Jedním z největších problémů introvertů je vyrovnat se s ochromujícím strachem. Výzkumy ukazují, že mozek introvertů je veden k vyhledávání bezpečí, takže menší rizika vyvolávají ochranné reakce častěji než u extrovertů. Introvertní lidé navíc bývají citlivější na silné emoce, protože se více soustředí na své vnitřní pocity. V důsledku toho se strach dostává v dané situaci do popředí a vyžaduje energii, která je jinak potřebná ke splnění úkolu.
Strach není ze své podstaty negativní. Jako každá emoce je reakcí na vnější nebo vnitřní podněty. Jeho účelem je sdělit nám, jak na nás určitá situace působí, a mobilizovat nás, abychom ji buď udrželi, nebo změnili. Problém začíná, když se strach stane nadměrným a brání průběhu důležitých akcí. U introvertů k zamrznutí strachu běžně dochází v sociálních situacích. Zde máte pět kroků, jak překonat jeho působení a osvobodit se od tohoto strašlivého věznitele.
1. Zjistěte, jak funguje
Jakmile se seznámíte se „strachem“, je čas prozkoumat svůj vlastní pocit. Jak se cítíte? Zaměřte se na umístění tohoto pocitu ve svém těle. Cítíte ho v břiše, na hrudi nebo v krku? Poznejte svůj strach, abyste ho příště, až se objeví, dokázali rychle identifikovat a účinněji proti němu působit. Seth Godin dokonce radí pojmenovat svůj strach nahlas, co nejpodrobněji, abyste ho zahnali.
3. Postavte se k tomu čelem (s laskavostí)
Je také důležité, abyste strach přijali, místo abyste se ho snažili zakrýt nebo popřít. Introverti mají tendenci vyhýbat se negativním pocitům, což může vést k fázi zamrznutí, kterou se snažíme překonat. Jakmile si začnete všímat příznaků, které zkoumáte ve druhém kroku, předpokládejte, že se strach objevuje, a zrevidujte všechny strategie, které jste se již naučili (podívejte se na první krok!). Tento úkol může být vskutku skličující. Mějte ho na paměti a buďte k sobě laskaví. Nevzdávejte se, pokud při prvním pokusu čelit strachu skončíte útěkem. Zvyky jsou silné a jejich změna vyžaduje čas a mnoho úsilí! Každý malý krok vás dovede ke zlepšení. Jakmile si začnete nové chování usazovat, posílí se a nebude vás stát tolik úsilí si je v budoucnu udržet.
4. Pamatujte si, proč je to důležité
Přemýšleli jste někdy o tom, jak se extroverti mohou chovat tak radostně i v těch nejděsivějších společenských situacích? Jedním z důvodů je to, že sociální interakce je tak velkou odměnou, která bagatelizuje emoci strachu. Potenciální rizika se tak ve srovnání s možnou kompenzací zdají být překonatelná. Pro introverty se díky vnitřnímu soustředění zdá strach větší, než je, zejména proto, že sociální přístupy nevypadají tak lákavě. Náš mozek si tak zvyká vyhýbat se situacím, v nichž se tento strach objevuje, protože to v některých případech může fungovat.
Je to však zavádějící mechanismus: některé interakce jsou důležité! Říkejte si to, když čelíte náročné sociální situaci, místo abyste se nechali svými zvyky přesunout na své bezpečné místo. Proč se musím zapojit do této konverzace? Jak mi navázání kontaktu s těmito lidmi pomůže při dalších příležitostech? O co přijdu, když se tomuto setkání vyhnu jen kvůli tomuto momentálnímu pocitu? Odpovědi na tyto otázky vám poskytnou čas, který potřebujete k tomu, abyste se uklidnili, a zároveň nastavíte sílu rozhodování ve své vědomé mysli namísto nevědomé, která vás řídí podle minulých zkušeností a návyků. Vaše aktivní vědomí je mnohem vybíravější, tak se donuťte ho používat! Zvažte rizika a přínosy současné situace a rozhodněte se sami.
Jak víte, lidé jsou zvykoví živočichové. Náš mozek potřebuje konzistenci, aby se naučil zvládat různé situace a vyvinul si určité chování (tzv. návyky), které jim nejpřesněji vyhovuje. Tento mechanismus umožňuje našemu mozku šetřit energii na další úkoly, což je nakonec hlavním cílem. Svět je však nepředvídatelný a nemůžeme se vždy spoléhat na jednání, které bylo úspěšné v předchozích zkušenostech. V důsledku toho můžeme potřebovat investovat určitou energii v těch kritických situacích, kdy nás naše naučené chování může dovést k nežádoucímu výsledku. Toho lze dosáhnout pouze tak, že se budete dostávat do různých situací a vědomě řídit své chování, učit se z jejich výsledků a postupně upravovat své reakce na každý scénář. Dokonalost nikdy nebude možností, takže se uklidněte. Najděte si to, co vám vyhovuje a díky čemu se cítíte dobře.
Strach může být matoucí. Vždyť jeho účelem je varovat nás před nebezpečím, takže připravuje naše tělo na odpovídající reakci: útěk (útěk), boj, zmrazení nebo uklidnění. Introverze obvykle tíhne k útěku, což může být v některých chvílích výhoda a v jiných naprostá chyba. Zvládnutí internalizovaného chování je obtížné, protože si ho většinou ani neuvědomujeme. A způsobuje mnoho škody. Každopádně, co je nejlepší vlastností introvertů, když se nedívají do svého nitra? Trpělivost a činorodost vás přimějí k růstu.
Godin, S. (2010). Linchpin: S.: Jste nepostradatelní? New York: Portfolio.
Loehken, S. (2014). Tichý vliv: Jak se stát úspěšným introvertem. Londýn: John Murray Press.