Brainstorming

Brainstorming je skupinová kreativní technika navržená tak, aby generovala velké množství nápadů na řešení problému. Metodu poprvé zpopularizoval na konci třicátých let Alex Faickney Osborn, reklamní manažer v knize Applied Imagination. Osborn navrhl, aby skupiny mohly zdvojnásobit své kreativní výstupy pomocí metody brainstormingu.

Přestože se brainstorming stal populární skupinovou technikou, výzkumníkům se obecně nepodařilo najít důkazy o jeho účinnosti pro zvýšení kvantity nebo kvality generovaných nápadů. Kvůli takovým problémům, jako je rozptylování, sociální flákání, obavy z hodnocení a blokování produkce, jsou skupiny brainstormingu jen o málo účinnější než jiné typy skupin a ve skutečnosti jsou méně efektivní než jednotlivci pracující samostatně. Z tohoto důvodu se objevily četné pokusy o zlepšení brainstormingu nebo jeho nahrazení účinnějšími variantami základní techniky.

I když tradiční brainstorming nemusí zvýšit produktivitu skupin, má další potenciální výhody, jako je zvýšení radosti ze skupinové práce a zlepšení morálky. Může také sloužit jako užitečné cvičení pro team building.

V brainstormingu existují čtyři základní pravidla. Ta mají snížit sociální zábrany, které se vyskytují ve skupinách, a tím stimulovat vytváření nových nápadů. Očekávaným výsledkem je dynamická synergie, která dramaticky zvýší kreativitu skupiny.

Schéma brainstormingového sezení

Jednou z nejdůležitějších věcí, kterou je třeba udělat před sezením, je definovat problém. Problém musí být jasný, ne příliš velký a zachycený v jednoznačné otázce, jako je „Jaká služba pro mobilní telefony není nyní k dispozici, ale je potřeba?“. Pokud je problém příliš velký, měl by ho předseda rozdělit na menší části, každá s vlastní otázkou. Některé problémy jsou vícerozměrné a nekvantifikované, například „Jaké jsou aspekty spojené s tím, že jste úspěšný podnikatel“. Nalezení řešení pro tento druh problému lze provést pomocí morfologické analýzy.

Podkladová zpráva je pozvánka a informační dopis pro účastníky, který obsahuje název sezení, problém, čas, datum a místo. Problém je popsán formou otázky a jsou uvedeny některé příklady myšlenek. Myšlenky jsou řešení problému a používají se, když se sezení zpomalí nebo vybočí z kolejí. Zpráva je zaslána účastníkům nejméně dva dny předem, aby se mohli nad problémem předem zamyslet.

Předseda sestavuje brainstormingový panel, který se skládá z účastníků a sběratele myšlenek. Deset nebo méně členů skupiny je obecně produktivnější než větší skupiny.
Možných je mnoho variant, ale navrhuje se následující složení.

Doporučujeme:  Syndrom druhého dopadu

Vytvoření seznamu hlavních otázek

Během brainstormingového sezení může kreativita klesat. V tuto chvíli by měl předseda stimulovat kreativitu tím, že navrhne hlavní otázku k zodpovězení, například Můžeme kombinovat tyto myšlenky? nebo Co se podívat z jiného pohledu?. Doporučujeme připravit seznam takových vodítek ještě před začátkem sezení.

Předseda vede brainstormingové jednání a dohlíží na dodržování základních pravidel. Aktivity typického jednání jsou:

Proces vedení brainstormingového sezení

Technika nominálních skupin je typem brainstormingu, který povzbuzuje všechny účastníky, aby měli v procesu stejné slovo. Používá se také k vytváření seřazeného seznamu nápadů.

Účastníci jsou vyzváni, aby své nápady anonymně zapsali. Moderátor pak nápady shromáždí a o každém z nich skupina hlasuje. Hlasování může být jednoduché jako zvednutí ruky ve prospěch dané myšlenky. Tento proces se nazývá destilace.

Po destilaci mohou být nejlépe hodnocené myšlenky zaslány zpět do skupiny nebo do podskupin k dalšímu brainstormingu. Jedna skupina může například pracovat na barvě požadované v produktu. Jiná skupina může pracovat na velikosti a tak dále. Každá skupina se vrátí zpět do celé skupiny k hodnocení uvedených myšlenek. Někdy mohou být myšlenky, které byly dříve vypuštěny, předloženy znovu, jakmile skupina přehodnotí myšlenky.

Je důležité, aby moderátor absolvoval školení v tomto procesu před tím, než se pokusí převzít moderátorský úkol. Skupina by měla být připravena a povzbuzována k tomu, aby tento proces přijala. Jako u všech týmových snah může trvat několik tréninků, aby tým trénoval v metodě před tím, než se pustí do řešení důležitých myšlenek.


Tuto techniku používá i terapeut, který pracuje např. s traumatizovanými lidmi. Možná, že mluvit ještě není možné, ale něco napsat je… dokonce jednoduchá čára. Papíry se dají doprostřed a náhodně se přerozdělí. Pak se dá napsat komentář nebo myšlenka k tomu, co už na papíře je. např. :“Sestru zastřelil odstřelovač v Sarajevu“ Odpověď: „Umím si představit, že to musí být hrozné. Při autonehodě jsem přišla o matku a přežila jsem.“ To může vytvořit základ pro natahování, vymanění se z izolace, nalezení porozumění, pocit, že ostatní rozumí, … možná dokonce mají řešení. např.: „Ano, trpěla jsem tím samým, tak jsem se dala na úlevu z nemoci a vrátila se na místo, kde jsem byla šťastná jako dítě a žila jsem tam 1 rok, dělala jsem věci, které jsem ráda dělala, když jsem byla malá… jezdila na horách, … dokud mi nebylo lépe a necítila jsem, že slunce svítí i pro mě.“

Doporučujeme:  Ischemická optická neuropatie

Každá osoba v kruhové skupině napíše jeden nápad a pak předá papírek další osobě ve směru hodinových ručiček, která přidá nějaké myšlenky. To se opakuje, dokud každý nedostane zpět svůj původní kus papíru. Tou dobou je pravděpodobné, že skupina každou myšlenku rozsáhle rozpracuje.

Populární alternativou k této technice je vytvořit „Knihu nápadů“ a umístit distribuční seznam nebo směrovací adresu na přední stranu knihy. Na vnitřní obálce (nebo první stránce) je popis problému. První osoba, která knihu obdrží, uvede seznam svých nápadů a pak knihu nasměruje k další osobě na distribučním seznamu. Druhá osoba může zaznamenávat nové nápady nebo přidávat nápady předchozí osoby. Toto pokračuje, dokud není distribuční seznam vyčerpán. Následná „čtená“ schůzka se pak koná k prodiskutování nápadů přihlášených v knize. Tato technika trvá déle, ale umožňuje individuální myšlení, kdykoliv má osoba čas se nad problémem hluboce zamyslet.

Tato metoda brainstormingu funguje metodou asociace. Může zlepšit spolupráci a zvýšit množství nápadů a je navržena tak, aby se všichni účastníci účastnili a žádné nápady nebyly odmítnuty.

Proces začíná dobře definovaným tématem. Každý účastník vytvoří individuální brainstorming kolem tématu. Všechny nápady jsou pak sloučeny do jedné velké ideové mapy. Během této konsolidační fáze mohou účastníci objevit společné chápání problémů, protože sdílejí významy svých nápadů. Jak sdílení probíhá, mohou vznikat nové nápady asociací. Tyto nápady jsou také přidány do mapy. Pak jsou nápady generovány jak na individuální, tak na skupinové úrovni. Jakmile jsou všechny nápady zachyceny, skupina může stanovit priority a/nebo jednat.

Elektronický brainstorming je počítačovou verzí techniky ručního brainstormingu. Lze ho provádět prostřednictvím e-mailu. Předseda nebo facilitátor rozešle otázku členům skupiny a ti nezávisle přispějí tím, že své nápady odešlou přímo facilitátorovi. facilitátor pak sestaví seznam nápadů a pošle ho skupině zpět k další zpětné vazbě. Elektronický brainstorming odstraňuje mnoho problémů standardního brainstormingu, jako je blokování produkce a obavy z hodnocení. Další výhodou této metody je, že všechny nápady lze elektronicky archivovat v jejich původní podobě a později je získat k dalšímu zamyšlení a diskusi. Elektronický brainstorming také umožňuje mnohem větším skupinám brainstorming na téma, než by bylo normálně produktivní při tradičním brainstormingu.

Doporučujeme:  Generační záchrana

Dalšími formami elektronického brainstormingu mohou být software založený na prohlížeči, klientovi / serveru nebo peer to peer.

Přímý brainstorming je variace na výše popsaný elektronický brainstorming (brainwriting). Může být proveden ručně nebo pomocí počítačové technologie. Přímý brainstorming funguje tehdy, když je prostor řešení (tedy kritéria pro vyhodnocení dobrého nápadu) znám před sezením. Pokud je znám, mohou být tato kritéria použita k úmyslnému omezení ideového procesu. Při řízeném brainstormingu dostane každý účastník jeden list papíru (nebo elektronickou podobu) a je mu sdělena brainstormingová otázka. Jsou požádáni, aby vytvořili jednu odpověď a přestali. V tu chvíli jsou všechny papíry (nebo formuláře) náhodně vyměněny mezi účastníky. Každý pak má k dispozici formulář někoho jiného obsahující jedinou odpověď. Účastníci jsou požádáni, aby se podívali na myšlenku před sebou a vytvořili novou myšlenku, která je lepší než tato myšlenka na dimenzi prvního kritéria. Například pokud prvním kritériem byla „nízká cena“, účastníci by mohli být požádáni, aby vylepšili myšlenku před nimi vytvořením myšlenky, která je nižší v ceně. Formuláře jsou pak znovu vyměněny a respondenti jsou požádáni, aby vylepšili myšlenky na druhé kritérium. Proces se opakuje po tři nebo více kol.

V laboratoři bylo zjištěno, že řízený brainstorming téměř ztrojnásobil produktivitu skupin oproti elektronickému brainstormingu.

Je městským mýtem, že termín „brainstorm“ uráží lidi s epilepsií. Průzkum britské charitativní organizace National Society for Epilepsy z roku 2005 zjistil, že 93 procent lidí s tímto onemocněním nepovažuje toto slovo za urážlivé.

Brainstorming je populární metoda skupinové interakce ve vzdělávacím i obchodním prostředí. Ačkoli se nezdá, že by poskytoval měřitelnou výhodu v tvůrčím výstupu, brainstorming je příjemné cvičení, které je obvykle dobře přijato účastníky. Novější varianty brainstormingu se snaží překonat bariéry, jako je blokování produkce, a mohou se ukázat jako lepší než původní technika. Jak dobře tyto novější metody fungují a zda by měly být stále klasifikovány jako brainstorming, jsou otázky, které vyžadují další výzkum, než mohou být zodpovězeny.