Kontroverzní diskuse byly vleklou sérií ‚Vědeckých setkání‘ Britské psychoanalytické společnosti, která se konala mezi říjnem 1942 a únorem 1944 mezi vídeňskou školou a podporovateli Melanie Kleinové. Vedly k tripartitnímu rozdělení výcviku ve Společnosti po válce se třemi skupinami Kleinianů, Freudiánů a Střední nebo pozdější Nezávislé skupiny.
V těchto sezeních byly rozdíly mezi ‚klasickou‘ freudovskou analýzou a novější Kleinianovou teorií argumentovány se značnou vehemencí. Freudovská strana byla především reprezentována Annou Freudovou, která byla odolná vůči revizím teorie a metody navržené Kleinovou v důsledku její práce jako analytička malých dětí.
Kleinova skupina zahrnovala Susan Isaacsovou, Joan Riviereovou, Paulu Heimannovou a Rogera Moneyho-Kyrleho. Skupina Anny Freudové zahrnovala Kate Friedlanderovou, Ilse Hellmanovou a Willieho Hoffera. Do „Střední skupiny“, která se pokusila uplatnit umírněnou sílu, patřili Ella Freemanová Sharpeová, James Strachey, Sylvia Payneová, Donald Winnicott, William Gillespie, Marjorie Brierleyová a později Michael Balint.
Nakonec dosažená rezoluce byla spíše politická než teoretická, přičemž bylo dosaženo „gentlemanské dohody“, podle níž se obě strany zavázaly, že se nikdy nepokusí o převzetí Společnosti. Dohoda platí dodnes, přičemž freudovský a kleiniánský přístup existují vedle sebe v rámci instituce a jsou prosazovány v samostatných školicích divizích.
Diskuse tak byly základem pro definování povahy psychoanalytického myšlení a praxe ve Velké Británii.