Antipozitivismus je v sociologii názor, že společenské vědy potřebují vytvářet a používat jiné vědecké metody než ty, které se používají v oblasti přírodních věd.
Antipozitivismus se vyvinul v 19. století, kdy sociologický pozitivismus a sociologický naturalismus začali zpochybňovat vědci jako Wilhelm Dilthey a Heinrich Rickert, kteří tvrdili, že svět přírody není stejný jako svět společnosti, protože lidské společnosti mají jedinečné aspekty jako významy, symboly, pravidla, normy a hodnoty – vše, co lze popsat jako kulturu.
Tento názor byl dále rozvinut Maxem Weberem, který zavedl termín antipozitivismus (také známý jako humanistická sociologie). Podle tohoto názoru, úzce spjatého s antinaturalismem, musí sociologický výzkum používat specifické nástroje a metody a soustředit se na člověka a jeho kulturní hodnoty. To vedlo k určitým sporům o tom, jak lze stanovit hranici mezi subjektivním a objektivním výzkumem, natožpak umělou hranici mezi životním prostředím a lidskou organizací (viz environmentální sociologie), a ovlivnilo studium hermeneutiky.
Základní pojmy antipozitivismu se rozšířily nad rámec společenských věd, fenomenologie má ve svém jádru vlastně stejné základní principy. Chilští biologové Humberto Maturana a Francisco Varela v poslední době aplikovali tyto pojmy na svět biologie a vyvinuli typ relativistické vědy.
Antipozitivismus kritizuje mnoho pozitivistických předpokladů a principů. Za prvé tvrdí, že neexistuje metodologická jednota vědy, tj. že nemůžeme používat stejné nástroje ke studiu přírodních a společenských věd. Antipozitivisté pak dodávají, že pozitivismus je omezen na jevy, které mohou být omezeny v rámci analytického a ověřitelného fragmentu reality, tj. že není možné studovat svobodu, iracionalitu a různé nepředvídatelné činy, které jsou běžné v individuálním lidském chování. Dále tvrdí, že poznání nemůže být nikdy neutrální, protože se přímo promítá do moci a že pozitivisté se snaží vytvořit umělou hranici mezi pozorovatelem a subjektem. A konečně, antipozitivisté tvrdí, že dva cíle pozitivismu – vysvětlení a předpověď – jsou neúplné, protože postrádají cíl porozumění.
Někteří tvrdí, že i kdyby byl pozitivismus správný, byl by nebezpečný. Věda se zaměřuje na pochopení kauzality, aby bylo možné vykonávat kontrolu. Pokud by se to podařilo v sociologii, ti se znalostmi by byli schopni ovládat nevědomé a to by mohlo vést k sociálnímu inženýrství. Tato kritika je běžná mezi postmodernisty jako Derrida a Rorty.
Přehled nepozitivistických přístupů
Ve společenských vědách existuje několik přístupů, které se staví proti pozitivistickému pohledu. Jsou to: