Obrácená diskriminace (také někdy nazývaná „obrácený rasismus“ nebo „pozitivní diskriminace“) je ve své nejjednodušší formě[1] praxe zvýhodňování historicky znevýhodněné skupiny na úkor členů historicky zvýhodněné skupiny.
Termín „obrácená diskriminace“ odráží přesvědčení, že skupina, která je nyní diskriminována, byla dříve tou, která diskriminuje. Termín je často používán k popisu vnímaných diskriminačních účinků vládních politik (především afirmativní akce).
Ve Spojených státech se termíny obrácená diskriminace a obrácený rasismus používaly v minulých diskusích o rasových kvótách nebo genderových kvótách pro kolegiální přijímání do vládních vzdělávacích institucí. Takové politiky byly ve Spojených státech považovány za neústavní, zatímco rasové preference bez kvót jsou legální.
Profesor Harvardovy univerzity Roland Fryer ovšem tvrdí, že mezi „kvótami“ a „cíli“ není žádný logicky obhajitelný rozdíl.[2] Nejvýznamnějším případem Nejvyššího soudu Spojených států ohledně obrácené diskriminace je případ Regents of the University of California versus Bakke.
Kritici pozitivní akce
Kritici afirmativní akce tvrdí, že je rasistická a/nebo sexistická. Tato kritika se setkává se složitými argumenty, které se snaží tvrdit, že ačkoliv afirmativní akce diskriminuje na základě rasy a/nebo pohlaví, je tato diskriminace přijatelná kvůli dřívějším nespravedlnostem.
Ve Velké Británii se tento termín obvykle vztahuje k přijetí na univerzitu nebo k přijímání zaměstnanců. [3]
Například v Indii tento termín často používají občané, kteří protestují proti výhradám a kvótám.[4][5][6]