Simulovaný vzhled štětce Haidinger pro vertikálně polarizované světlo. Přehnaná velikost a intenzita pro přehlednost
Haidingerův kartáč je entoptický jev, který poprvé popsal rakouský
fyzik Wilhelm Karl von Haidinger v roce 1846.
Mnoho lidí je schopno vnímat polarizaci světla.
Lze ji vidět jako žlutou vodorovnou tyč nebo tvar motýlka (s „rozmazanými“ konci, odtud název „štětec“), viditelnou ve středu zorného pole proti modré obloze pozorované při pohledu odvrácené od slunce, nebo na jakémkoli jasném pozadí při pohledu přes polarizované sluneční brýle. Směr polarizace světla je kolmý na žlutou tyč (tj. svislý, je-li tyč vodorovná). Mezi žlutými štětci mohou být viditelné slabší namodralé nebo nafialovělé plochy (viz ilustrace). Haidingerův štětec lze také vidět při pohledu na bílou plochu na mnoha plochých obrazovkách počítačů s panely, v takovém případě je často diagonální.
Někteří členovci (hmyz, krevety kudlanky), měkkýši (sépie, olihně, chobotnice) a ryby jsou citliví na polarizované světlo.
Haidingerův štětec je obvykle připisován dichroismu pigmentu makuly. Velikost štětce je shodná s velikostí makuly. Má se za to, že dichroismus makuly vzniká z toho, že některé její pigmentové molekuly jsou uspořádány kruhově. Malý podíl kruhově uspořádaných molekul vysvětluje slabost tohoto jevu. Také vnější vrstva kuželů je prý birefringentní; má se za to, že to přispívá k tomuto jevu. Rohovka má také mírnou birefringenci.
Simulovaný vzhled obrazovky počítače prohlížené přes polarizátor, ukazující typickou velikost a intenzitu Haidingerova štětce
Mnoho lidí zpočátku těžko vidí Haidingerův štětec. Je velmi slabý, mnohem více, než se obecně uvádí na ilustracích, a podobně jako jiné stabilizované obrázky má tendenci se objevovat a mizet.
Nejsnáze je vidět, když se může pohybovat. Jelikož je vždy umístěna na makule, není možné ji přimět k příčnému pohybu, ale lze ji přimět k rotaci, a to tak, že se na bílý povrch podíváte otáčivým polarizátorem nebo pomalu nakloníte hlavu na jednu stranu.
Chcete-li vidět Haidingerův štětec, začněte s použitím polarizátoru, například čočky z dvojice polarizačních slunečních brýlí. Dívejte se na rovnoměrně osvětlený povrch bez textury skrz čočku a otáčejte polarizátorem.
Na přiloženém obrázku je přibližná velikost štětce tak, jak se jeví na nominálně 15″ (38 cm) počítačovém monitoru umístěném asi 18″ (46 cm) od oka. V tomto příkladu je polarizace horizontální; polarizátory zabudované do LCD obrazovek jsou častěji orientovány diagonálně, takže štětec by byl otočen o 45 stupňů vzhledem k tomuto obrázku. Obrázek ukazuje skutečnou intenzitu štětce tak, jak ji vidí jeden pozorovatel. Různí jedinci ji vidí s různými stupni intenzity a odlišnosti, ale obvykle je velmi bledá.
S větší zřetelností se objevuje na modrém pozadí. S cvičením je možné ji spatřit v přirozeně polarizovaném světle modré oblohy. Minneart doporučuje nejprve cvičit s polarizátorem, pak to zkusit bez něj. Oblasti oblohy s nejsilnější polarizací jsou těch 90 stupňů od Slunce. Minnaert říká, že po minutě zírání na oblohu „se objeví jakýsi mramorový efekt. Po něm zakrátko následuje Haidingerův štětec.“ Připomíná, že ne všichni pozorovatelé to vidí stejně. Někteří vidí žlutý vzor jako pevný a modrý vzor jako přerušený, jako na ilustracích na této stránce; někteří vidí modrý jako pevný a žlutý jako přerušený; a někteří vidí, že se střídá mezi oběma stavy.