Adenosin difosfát, zkráceně ADP, je nukleotid. Jedná se o ester kyseliny pyrofosforečné s nukleosidovým adenosinem. ADP se skládá ze skupiny pyrofosfátů, pentózového cukru ribózy a nukleosy adeninu.
ADP je produktem ATP dephosforylace ATPázami. ADP se převádí zpět na ATP pomocí ATP syntáz. ATP je důležitá molekula přenosu energie v buňkách.
ADP se ukládá v hustých tělech uvnitř krevních destiček a uvolňuje se po aktivaci krevních destiček. ADP interaguje s rodinou ADP receptorů nacházejících se na krevních destičkách (P2Y1, P2Y12 a P2X1), což vede k další aktivaci krevních destiček. ADP v krvi se přeměňuje na adenosin působením ekto-ADPáz, čímž inhibuje další aktivaci krevních destiček prostřednictvím adenosinových receptorů. Antiagregancium Plavix (klopidogrel) inhibuje receptor P2Y12.
ADP je konečný produkt, jehož výsledkem je, že ATP ztratí jednu ze svých fosfátových skupin umístěných na konci molekuly. Přeměna těchto dvou molekul hraje rozhodující roli v dodávce energie pro mnoho procesů života. Odstranění jedné z fosforových vazeb ATP vytváří přibližně stejné množství energie odvozené z lidského trávení jednoho arašídu, přibližně 7,3 kilokalorií na mol ATP. ADP může být přeměněn, nebo napájen zpět do ATP procesem uvolňování chemické energie dostupné v potravě; u člověka se to neustále provádí prostřednictvím aerobního dýchání v mitochondriích. Rostliny využívají fotosyntetické cesty k přeměně a skladování energie ze slunečního světla, a to prostřednictvím přeměny ADP na ATP. Zvířata využívají energii uvolněnou při rozpadu glukózy a dalších molekul k přeměně ADP na ATP, které pak mohou být použity jako palivo pro potřebný růst a údržbu buněk.