Antikonvulzivní léky (nazývané také antikonvulziva a antiepileptika, zkráceně „AED“) patří do rozmanité skupiny léčivých přípravků používaných v prevenci výskytu křečí, záchvatů a epileptických záchvatů. Stále častěji si antikonvulziva nacházejí cestu i do léčby bipolární poruchy, protože se zdá, že mnohá z nich působí jako stabilizátory nálady. Cílem antikonvulziv je potlačit rychlé a nadměrné vypalování neuronů, které spouští záchvat. Pokud se to nepodaří, mělo by dobré antikonvulzivum zabránit šíření záchvatu v mozku a poskytnout ochranu před možnými excitotoxickými účinky, které mohou vést k poškození mozku. Samotná antikonvulziva však byla spojena se snížením IQ a apoptózou buněk.
Mnoho antikonvulziv blokuje sodíkové (Na+) kanály, vápníkové (Ca2+) kanály, AMPA receptory nebo NMDA receptory. Některá antikonvulziva inhibují metabolismus GABA nebo zvyšují její uvolňování.
Některá antikonvulziva vykazují antiepileptogenní účinky na zvířecích modelech epilepsie. To znamená, že buď zabraňují očekávanému rozvoji epilepsie, nebo mohou zastavit či zvrátit progresi epilepsie. Žádný lék však tento účinek neprokázal ve studiích na lidech.
Obvyklou metodou, jak získat schválení léku, je prokázat, že je účinný ve srovnání s placebem nebo že je účinnější než stávající lék. V případě monoterapie (kdy se užívá pouze jeden lék) není etické provádět u nového léku s nejistou účinností studii s placebem. Je to proto, že neléčená epilepsie zanechává pacienta ve značném riziku úmrtí. Proto jsou téměř všechny nové léky na epilepsii zpočátku schvalovány pouze jako doplňková (aditivní) léčba. Pacienti, jejichž epilepsie není v současné době kontrolována jejich léky (tj. je refrakterní na léčbu), jsou vybíráni, aby se zjistilo, zda doplnění léčby novým lékem povede ke zlepšení kontroly záchvatů. Případné snížení frekvence záchvatů se porovnává s placebem.
Jakmile je jisté, že lék bude pravděpodobně účinný v monoterapii, provádějí se studie, v nichž se lék porovnává se stávajícím standardem. U parciálních záchvatů je to obvykle karbamazepin. Přestože bylo od roku 1990 uvedeno na trh více než deset léků, neprokázalo se, že by některý nový lék byl účinnější než starší soubor, který zahrnuje karbamazepin, valproát a fenytoin. Nedostatek superiority oproti stávající léčbě spolu s nedostatkem placebem kontrolovaných studií znamená, že jen málo moderních léků si vysloužilo schválení FDA jako počáteční monoterapie. Naproti tomu Evropa vyžaduje pouze rovnocennost se stávající léčbou a schválila jich mnohem více. Navzdory chybějícímu schválení FDA Americká neurologická akademie a Americká společnost pro epilepsii stále doporučují řadu těchto nových léků jako počáteční monoterapii.
V následujícím seznamu jsou v závorkách uvedena data nejstaršího schváleného použití léku.
Hlavní článek: Barbituráty
Barbituráty jsou léky, které působí tlumivě na centrální nervový systém (CNS) a díky tomu mají široké spektrum účinků, od mírné sedace až po anestezii. Následující látky jsou klasifikovány jako antikonvulziva:
Fenobarbital byl hlavním antikonvulzivem od roku 1912 až do vývoje fenytoinu v roce 1938. Dnes se fenobarbital k léčbě epilepsie u nových pacientů používá jen zřídka, protože existují jiné účinné léky, které jsou méně sedativní. Injekce fenobarbitalu sodného lze použít k zastavení akutních křečí nebo status epilepticus, ale obvykle se nejprve zkouší benzodiazepin, jako je lorazepam, diazepam nebo midazolam. Ostatní barbituráty mají antikonvulzivní účinek pouze při anestetických dávkách.
Hlavní článek: Benzodiazepiny
Benzodiazepiny jsou skupinou léčiv s hypnotickými, anxiolytickými, antikonvulzivními, amnestickými a svalově relaxačními účinky. Benzodiazepiny působí jako depresivum centrálního nervového systému. Relativní síla každé z těchto vlastností se u daného benzodiazepinu značně liší a ovlivňuje indikace, pro které je předepisován. Dlouhodobé užívání může být problematické z důvodu vzniku tolerance a závislosti. Z mnoha léků této skupiny se k léčbě epilepsie používá jen několik:
K léčbě status epilepticus se používají následující benzodiazepiny:
Nitrazepam, temazepam a zejména nimetazepam jsou silná antikonvulziva, jejich použití je však vzácné vzhledem ke zvýšenému výskytu nežádoucích účinků a silným sedativním a motorickým účinkům.
Hlavní článek: Karboxamidy
Hlavní článek: Mastné kyseliny
Následují mastné kyseliny:
Vigabatrin a progabid jsou rovněž analogy GABA.
Následující látky jsou hydantoiny:
Hlavní článek: Oxazolidindiony
Hlavní článek: Propionáty
Hlavní článek: Pyrimidindiony
Hlavní článek: Pyrrolidiny
Hlavní článek: Sukcinimidy
Hlavní článek: Sulfonamidy
Valproylamidy (amidové deriváty valproátu)
Ketogenní dieta je přísná lékařsky kontrolovaná dieta, která má antikonvulzivní účinek. Obvykle se používá u dětí s refrakterní epilepsií.
Stimulátor bloudivého nervu (VNS) je zařízení, které vysílá elektrické impulzy do levého bloudivého nervu na krku prostřednictvím vodiče implantovaného pod kůži. V roce 1997 byl schválen Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) jako doplňková léčba parciální epilepsie.
Historie schvalování uvedení na trh
Následující tabulka uvádí seznam antikonvulzivních léčivých přípravků spolu s datem schválení jejich uvedení na trh v USA, Spojeném království a Francii. Údaje pro Spojené království a Francii nejsou úplné. V posledních letech Evropská agentura pro léčivé přípravky schválila léky v celé Evropské unii. Některé z těchto léků již nejsou na trhu.
název nemůže být prosté celé číslo. Použijte popisný název
{Valpromid} {Valnoktamid} {Valnoktamid} {Valpromid
{Feneturid} {Fenacemid}
{Gabapentin} {Vigabatrin} {Progabide} {Pregabalin}
Trimetadion – Parametadion – Ethadion
{Brivaracetam} {Levetiracetam} {Nefiracetam} {Seletracetam} {Seletracetam}
{Etotoin} {Fenytoin} {Mefenytoin} {Fosfenytoin}
{Acetazolamid} {Etoxzolamid} {Sultiame} {Methazolamid} {Zonisamid}
{Etosuximid} {Fensuximid} {Mesuximid}
{Kyselina valproová} {Valproát sodný} {Valproát polosodný} {Tiagabin}
Clobazam – Clonazepam – Clorazepate – Diazepam – Midazolam – Lorazepam – Nitrazepam
{Fenobarbital}
{Methylfenobarbital}
{Metharbital}
{Barbexaklon}
Antacida – Antiemetika – Antagonisté H₂-receptorů – Inhibitory protonové pumpy – Laxativa – Antidiarrhoika
Antikoagulancia – Antiplatetika – Trombolytika
Antiarytmika – Antihypertenziva – Diuretika – Vazodilatancia – Antianginózní látky – Beta-blokátory – Inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu – Antihyperlipidemika
Hormonální antikoncepce – Přípravky pro podporu plodnosti – Selektivní modulátory estrogenových receptorů – Pohlavní hormony
Antidiabetika – Kortikosteroidy – Pohlavní hormony – Hormony štítné žlázy
Antibiotika – Antivirotika – Vakcíny – Antimykotika – Antiprotozoika – Anthelmintika
Protinádorové látky – Imunosupresiva
Anabolické steroidy – protizánětlivé léky – antirevmatika – kortikosteroidy – svalová relaxancia
Anestetika – Analgetika – Antikonvulziva – Stabilizátory nálady – Anxiolytika – Antipsychotika – Antidepresiva – Stimulancia nervového systému
Bronchodilatancia – Dekongestiva – Antihistaminika