Benjamin Bloom (21. února 1913 – 13. září 1999) byl americký pedagogický psycholog, který významně přispěl ke klasifikaci vzdělávacích cílů a k teorii osvojování učiva.
Benjamin Bloom působil po celou dobu své kariéry jako profesor pedagogiky, výzkumný pracovník, editor a examinátor. Jeho hlavní přínos pro oblast vzdělávání spočíval v osvojení si učiva, jeho modelu rozvoje talentu a Bloomově taxonomii (neboli úrovních kritického myšlení).
Velkou část svého času věnoval studiu vzdělávacích cílů a nakonec navrhl, že každý úkol stimuluje jednu ze tří psychologických oblastí: kognitivní, afektivní nebo psychomotorickou. Kognitivní doména se zabývá znalostmi a porozuměním pojmům nebo myšlenkám. Afektivní doména se zabývá postoji a pocity, které jsou výsledkem procesu učení. Psychomotorická oblast zahrnuje manipulační nebo fyzické dovednosti.
Benjamin Bloom pracoval pro zkušební komisi Chicagské univerzity od roku 1944 do 60. let 20. století. V různých obdobích pracoval i na jiných místech, ale vždy měl kancelář na Chicagské univerzitě. Tato komise byla zodpovědná za provádění komplexních zkoušek pro studenty. Zpočátku byly komplexní zkoušky zaměřeny pouze na faktické zapamatování informací. Postupem času začaly zkoušky odrážet změnu paradigmatu ve vzdělávání. Zkoušky se začaly zaměřovat na to, jak studenti uvažují a řeší problémy, a ne pouze na faktickou paměť. Roky, kdy Bloom pracoval pro zkušební komisi Chicagské univerzity, ovlivnily jeho vnímání účelu vzdělávání. Vývoj jeho vzdělávací taxonomie skutečně začal jeho prací pro zkušební komisi.
V roce 1956 stál Benjamin Bloom v čele skupiny psychologů na Chicagské univerzitě, kteří vypracovali hierarchii intelektuálního chování důležitého pro učení a zvládnutí pojmu. Ta se stala známou jako Bloomova taxonomie, která je dodnes nedílnou součástí vzdělávacích cílů.
Jeho klasifikace vzdělávacích cílů, známá jako Bloomova taxonomie, zahrnuje kognitivní, psychomotorickou a afektivní oblast znalostí. Během svého působení na Chicagské univerzitě v 50. a 60. letech 20. století napsal dvě významné knihy: Stability and Change in Human Characteristics a Taxonomy of Educational Objectives (1956). Bloomova taxonomie poskytuje strukturu, podle níž lze kategorizovat testové otázky. Tato taxonomie pomáhá učitelům pokládat otázky tak, aby určili úroveň porozumění, kterou žák má. Například na základě typu položené otázky může učitel určit, zda je student kompetentní v oblasti znalostí obsahu, porozumění, aplikace, analýzy, syntézy a/nebo hodnocení. Tato taxonomie je hierarchicky uspořádána tak, aby uspořádala informace od základního faktického zapamatování až po myšlení vyššího řádu. Níže uvedená tabulka s údaji pochází z článku W. Huitta s názvem „Bloom et al.’s Taxonomy of the Cognitive Domain“. Níže uvedená tabulka popisuje úrovně Bloomovy taxonomie, počínaje nejnižší úrovní základního faktického vybavování. Každá úroveň v tabulce je definována, jsou uvedena popisná slovesa, která by podporovala jednotlivé úrovně učení, a popsáno ukázkové chování dané úrovně. Bloomova taxonomie pomáhá učitelům lépe připravit otázky, které by podporovaly základní vybavování znalostí až po styly kladení otázek, které podporují syntézu a hodnocení. Díky strukturování formátu otázek budou učitelé schopni lépe pochopit, jaké jsou slabé a silné stránky dítěte, a určit způsoby, jak žákům pomoci myslet na vyšší úrovni.
Bloom, Benjamin S. (1980). Všechny naše děti se učí. New York: McGraw-Hill.
Benjamin S. Bloom, Taxonomie vzdělávacích cílů.
Vydalo nakladatelství Allyn and Bacon, Boston, MA. Copyright (c) 1984 by Pearson Education.
Americká asociace pro výzkum vzdělávání1965-1966