Bible, někdy nazývaná Svatá Bible, může odkazovat na jeden ze dvou úzce souvisejících náboženských textů ústředních pro judaismus a křesťanství – hebrejské, respektive křesťanské posvátné Písmo.
Judaismus uznává jediný soubor kanonických knih známých jako Tanakh, také nazývaný hebrejská Bible, tradičně rozdělený do tří částí: Tóra („učení“ nebo „zákon“), Nevi’im („proroci“) a Ketuvim („spisy“).
Bible, jak ji používají křesťané, je rozdělena na Starý a Nový zákon. Kanonická kompozice Starého zákona je předmětem sporu mezi křesťanskými skupinami: protestanti považují všechny knihy hebrejské Bible za kanonické a zahrnují je do toho, co nazývají Starým zákonem. Římští katolíci a východní pravoslavní navíc považují deuterokanonické knihy, skupinu židovských knih, za kanonickou část svého Starého zákona. Nový zákon se skládá z evangelií („dobré zprávy“), Skutků apoštolů, Epištol (dopisů) a Knihy Zjevení.
Termín „bible“ se někdy používá k označení jakéhokoliv ústředního textu náboženství nebo obsáhlého průvodce na určité téma.