V lidské anatomii se pojem kyčel (v lékařské terminologii „coxa“) vztahuje buď na anatomickou oblast, nebo na kloub.
Oblast kyčle se nachází laterálně od hýžďové oblasti (tj. hýždě), níže od kyčelního hřebene a nad velkým trochanterem stehenní kosti. U dospělých osob jsou tři kosti pánve srostlé do kosti kyčelní, která tvoří část kyčelní oblasti.
Kyčelní kloub, vědecky označovaný jako acetabulofemorální kloub (art. coxae), je kloub mezi stehenní kostí a acetabulem pánve a jeho hlavní funkcí je přenášet váhu těla ve statické (např. ve stoji) i dynamické (např. při chůzi nebo běhu) poloze.
Kosti kyčelní oblasti jsou kost kyčelní (neboli kost hrudní) a kost stehenní (neboli kost stehenní).
Rentgenový snímek zdravého kyčelního kloubu
Pánev je orientována dolů, laterálně a dopředu, zatímco krček stehenní kosti směřuje nahoru, mediálně a dopředu.
Příčný úhel acetabulárního vchodu lze určit změřením úhlu mezi přímkou procházející od horního k dolnímu okraji acetabula a horizontální rovinou; tento úhel obvykle měří 51° při narození a 40° u dospělých a ovlivňuje boční pokrytí hlavice femuru acetabulární stranou a několik dalších parametrů. Sagitální úhel acetabulárního vchodu měří při narození 7° a u dospělých se zvyšuje na 17°.
Úhel mezi podélnými osami krčku a dříku stehenní kosti, nazývaný úhel caput-collum-diaphyseal neboli CCD, obvykle měří přibližně 150° u novorozenců a 126° u dospělých (coxa norma).
Abnormálně malý úhel se označuje jako coxa vara a abnormálně velký úhel jako coxa valga. Protože změny tvaru stehenní kosti přirozeně ovlivňují koleno, je coxa valga často spojena s genu varum (vbočenými nohami), zatímco coxa vara vede k genu valgum (podkolenní jamky).
Změny v trabekulárních vzorcích v důsledku změny úhlu CCD. Coxa valga vede k většímu počtu kompresních trabekul, coxa vara k většímu počtu tahových trabekul.
Změny úhlu CCD jsou důsledkem změn v zátěžových vzorcích působících na kyčelní kloub. Tyto změny, způsobené například vykloubením, mění trámčiny uvnitř kostí. Dva souvislé trabekulární systémy vznikající na aurikulárním povrchu sakroiliakálního kloubu se klikatí a kříží navzájem dolů přes kyčelní kost, hlavici, krček a dřík stehenní kosti.
Na laterální straně kyčelního kloubu je fascia lata zesílena a vytváří iliotibiální trakt, který funguje jako tahový pás a snižuje ohybové zatížení proximální části stehenní kosti.
Pouzdro se připojuje ke kyčelní kosti mimo acetabulární ret, který tak vystupuje do kapsulárního prostoru. Na straně femuru je vzdálenost mezi chrupavčitým okrajem hlavice a kapsulárním úponem na bázi krčku konstantní, což ponechává širší extrakapsulární část krčku vzadu než vpředu.
Silné, ale volné vláknité pouzdro kyčelního kloubu umožňuje kyčelnímu kloubu druhý největší rozsah pohybu (druhý po ramenním kloubu) a přitom udržet váhu těla, paží a hlavy.
Pouzdro má dvě sady vláken: podélná a kruhová.
Kyčelní kloub je zpevněn pěti vazy, z nichž čtyři jsou extrakapsulární a jeden intrakapsulární.
Extrakapsulární vazy jsou iliofemorální, ischiofemorální a pubofemorální vazy, které jsou připojeny ke kostem pánve (ilium, ischium a pubis). Všechny tři zpevňují pouzdro a zabraňují nadměrnému rozsahu pohybu v kloubu. Z nich je iliofemorální vaz ve tvaru písmene Y, který je zkroucený, nejpevnějším vazem v lidském těle.
Ve vzpřímené poloze zabraňuje pádu trupu dozadu bez nutnosti svalové aktivity. V poloze vsedě se uvolňuje, a umožňuje tak pánev naklonit dozadu do polohy vsedě. Ischiofemorální vaz zabraňuje mediální rotaci, zatímco pubofemorální vaz omezuje abdukci v kyčelním kloubu.
Zona orbicularis, která leží jako límec kolem nejužší části krčku stehenní kosti, je kryta ostatními vazy, které do ní částečně vyzařují. Zona orbicularis funguje jako knoflíková dírka na hlavici stehenní kosti a pomáhá udržovat kontakt v kloubu.
Intrakapsulární vaz, ligamentum teres, se upíná k prohlubni v acetabulu (acetabulární zářez) a k prohlubni na hlavici femuru (fovea hlavice). Napíná se pouze při vykloubení kyčelního kloubu a může pak zabránit dalšímu posunu.
Není tak důležitá jako vaz, ale často může být životně důležitá jako vedení malé tepny k hlavici stehenní kosti. Tato tepenná větev není přítomna u všech, ale může se stát jediným přívodem krve do kosti v hlavě stehenní kosti, když je krček stehenní kosti zlomený nebo narušený úrazem v dětství.
Kyčelní kloub je prokrvován mediální cirkumflexní femorální tepnou a laterální cirkumflexní femorální tepnou, které jsou obvykle větvemi hluboké tepny stehna (profunda femoris), ale existuje mnoho variant a jedna nebo obě mohou vycházet přímo ze stehenní tepny. Malou měrou k tomu přispívá i malá tepna ve vazivu hlavice stehenní kosti, která je větví zadního oddílu obturátorové tepny, což je důležité, aby nedošlo k avaskulární nekróze hlavice stehenní kosti, když je přerušeno krevní zásobení z mediální a laterální cirkumflexní tepny (např. zlomeninou krčku stehenní kosti v jejich průběhu).
Kyčelní kloub má dvě anatomicky důležité anastomózy, křížovou a trochanterickou, z nichž druhá přivádí většinu krve do hlavice stehenní kosti. Tyto anastomózy existují mezi femorální tepnou nebo profunda femoris a gluteálními cévami.
Svaly kyčelního kloubu působí na tři navzájem kolmé hlavní osy, které procházejí středem hlavice stehenní kosti, což má za následek tři stupně volnosti a tři páry hlavních směrů: Flexe a extenze kolem příčné osy (levá-pravá), laterální rotace a mediální rotace kolem podélné osy (podél stehna) a abdukce a addukce kolem sagitální osy (dopředu-dozadu).
; a kombinace těchto pohybů (tj. cirkumdukce, složený pohyb, při kterém noha opisuje povrch nepravidelného kužele).
Je třeba si uvědomit, že některé svaly kyčelního kloubu působí také buď na obratlové klouby, nebo na kolenní kloub, že díky rozsáhlým oblastem jejich vzniku a/nebo inzerce se různé části jednotlivých svalů podílejí na velmi odlišných pohybech a že rozsah pohybu se liší podle polohy kyčelního kloubu.
Kromě toho lze dolní a horní gemelli společně s obturator internus označit jako triceps coxae a jejich funkce spočívá jednoduše v asistenci posledně jmenovanému svalu.
Pohyby kyčelního kloubu tedy vykonává řada svalů, které jsou zde uvedeny v pořadí podle důležitosti s vyznačeným rozsahem pohybu od neutrální nulové polohy:
Pohlavní dimorfismus a kulturní význam
Tento článek je označen od prosince 2008.
V umění a kultuře jsou ženské boky často považovány za symbol plodnosti.
U lidí se na rozdíl od jiných zvířat kyčelní kosti u obou pohlaví podstatně liší. U lidských žen se kyčle během puberty rozšiřují. Stehenní kosti jsou u žen také více rozestoupeny, aby se rozšířil otvor v kyčelní kosti a usnadnil se tak porod. V neposlední řadě jsou kosti kyčelní a jejich svalové úpony tvarovány tak, aby se hýždě nacházely mimo porodní cesty, kde by jinak mohlo dojít k poškození dítěte stahováním hýždí.
Ženské boky jsou odedávna spojovány s plodností i obecným projevem sexuality. Protože široké boky usnadňují porod a zároveň slouží jako anatomický ukazatel sexuální zralosti, byly po tisíce let považovány za atraktivní rys žen. Mnohé klasické pózy žen na sochách, obrazech nebo fotografiích, jako například Odaliska, zdůrazňují výraznost jejich boků. Stejně tak dámská móda v průběhu věků často upozorňovala na obvod boků nositelky.
iliofemorální – pubofemorální – ischiofemorální – hlava stehenní kosti – příčná acetabula
patelární – podkolenní (šikmé, obloukové) – kolaterální (mediální/tibiální, laterální/fibulární) – křížové (přední, zadní) – menisky (mediální, laterální)
Horní tibiofibulární: přední část hlavice fibuly – zadní část hlavice fibulyDolní tibiofibulární: přední část laterálního malleolu – zadní část laterálního malleolu.
deltový – vnější laterální hlezenního kloubu (přední talofibulární, zadní talofibulární, kalkaneofibulární)
subtalární/talokalkaneální: přední talokalkaneální – zadní talokalkaneální – laterální talokalkaneální – mediální talokalkaneální – interosseální talokalkaneální
Talokalkaneonavikulární: dorzální talokalkaneonavikulární.
Kalkaneokuboid: dorzální kalkaneokuboid – rozdvojený – dlouhý plantární – plantární kalkaneokuboid
Příčný tarzální: plantární kalkaneonavikulární/springální
Kýlní, kuboideonavikulární, interkuneiformní a cuneocuboidní, tarzometatarzální/Lisfrancova, intermetatarzální, metatarzofalangeální, interfalangeálníArchy nohy (podélné, příčné)