Bruchova membrána je nejvnitřnější vrstvou choroidu.
Bruchova membrána se skládá z pěti vrstev:
Pigmentový epitel sítnice přenáší metabolický odpad z fotoreceptorů přes Bruchovu membránu do choroidu.
Bruchova membrána se stářím zahušťuje a zpomaluje transport metabolitů. To může vést k tvorbě drusen při věkem podmíněné makulární degeneraci. Dochází také k hromadění usazenin (Basal Linear Deposits nebo BLinD a Basal Lamellar Deposits BLamD) na membráně a uvnitř ní. Zdá se, že toto hromadění štěpí membránu do lamelární struktury, která připomíná spíše listové těsto než bariéru. Zánětlivé a neovaskulární mediátory pak mohou zvát choroidální cévy, aby rostly do a za roztříštěnou membránou. Tato neovaskulární membrána ničí architekturu vnější sítnice a vede k náhlé ztrátě centrálního vidění – vlhké stáří podmíněné makulární degeneraci.
Pseudoxanthoma elasticum, myopie a trauma mohou také způsobit defekty Bruchovy membrány, což může vést k choroidální neovaskularizaci. Alportův syndrom, genetická porucha postihující alfa(IV) kolagenové řetězce, může také vést k defektům Bruchovy membrány, jako je ‚tečkovitá a flečkovitá‘ retinopatie.
Bruchova membrána byla pojmenována po německém anatomovi Karlu Wilhelmu Ludwigu Bruchovi.