Elizabeth Shilin Spelkeová (narozena 28. května 1949) je americká kognitivní psycholožka působící na katedře psychologie Harvardovy univerzity a ředitelka Laboratoře pro vývojová studia.
Od 80. let 20. století prováděla experimenty na kojencích a malých dětech, aby otestovala jejich kognitivní schopnosti. Vyslovila domněnku, že lidé mají velkou škálu vrozených mentálních schopností. V posledních letech se významně podílela na debatě o kognitivních rozdílech mezi muži a ženami. Hájila stanovisko, že neexistují žádné vědecké důkazy o významných rozdílech v intelektuálních schopnostech mužů a žen.
Spelkeová absolvovala bakalářské studium na Harvardu u dětského psychologa Jeroma Kagana. Ve své diplomové práci se zabývala připoutaností a emočními reakcemi u dětí. Uvědomila si, že potřebuje mít představu o tom, čemu děti skutečně rozumí, a tak začal její celoživotní zájem o kognitivní aspekt dětské psychologie.
Doktorát získala na Cornellově univerzitě u vývojové psycholožky Eleanor Gibsonové, od níž se naučila navrhovat experimenty na malých dětech.
Její první akademické místo bylo na Pensylvánské univerzitě, kde působila devět let. Poté přešla nejprve na Cornellovu univerzitu a následně na katedru mozku a kognitivních věd MIT. Nakonec jí bylo v roce 2001 nabídnuto místo na Harvardu.
V roce 1997 byl Spelke zvolen členem Americké akademie umění a věd. V roce 2009 obdržela cenu Jeana Nicoda a přednesla sérii přednášek v Paříži, kterou pořádalo francouzské Národní centrum pro vědecký výzkum.
Experimenty prováděné v Laboratoři vývojových studií se snaží odvodit kognitivní schopnosti dětí pomocí metody preferenčního pohledu, kterou vyvinul Robert Fantz. Ta spočívá v tom, že se kojencům předkládají různé obrázky a podle doby, po kterou na ně upínají pozornost, se usuzuje, který z nich je pro ně přitažlivější.
Výzkumníci mohou například dítěti opakovaně ukazovat obrázek s určitým počtem objektů. Jakmile si dítě zvykne, ukáží mu druhý obrázek s větším nebo menším počtem objektů. Pokud se dítě na nový obrázek dívá delší dobu, mohou výzkumníci vyvodit, že dítě dokáže rozlišovat různá množství.
Na základě řady podobných experimentů Spelkeová interpretovala své poznatky tak, že děti mají soubor vysoce sofistikovaných, vrozených mentálních schopností. To představuje alternativu k hypotéze, s níž přišel William James a podle níž se děti rodí bez výrazných kognitivních schopností, ale všechny si je osvojují prostřednictvím vzdělání a zkušeností (viz Principles of Psychology, 1890).
Debata o sexu a inteligenci
V roce 2005 se Lawrence Summers, tehdejší prezident Harvardu, pozastavil nad převahou mužů nad ženami na špičkových vědeckých a technických pozicích. Domníval se, že by v tom mohl hrát roli statistický rozdíl v rozptylu vrozených schopností mezi mužskou a ženskou populací (rozptyl u mužů bývá vyšší, což vede k většímu počtu extrémů). Jeho slova okamžitě vyvolala bouřlivou diskusi. Spelke patřil k nejostřejším kritikům Lawrence Summerse a v dubnu 2005 se v otevřené debatě na toto téma utkal se Stevenem Pinkerem. Prohlásila, že její vlastní experimenty neodhalily žádný rozdíl mezi mentálními schopnostmi mužů a žen.
–
VIAF: 167937714 –
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–