1 – blastula, 2 – gastrula; oranžová – ektoderm, červená – endoderm.
Gastrulace je raná fáze vývoje zvířecích embryí, během níž je morfologie embrya dramaticky restrukturalizována buněčnou migrací. Gastrulace se liší u různých fýlů; následující popis se týká gastrulace ostnokožců, zástupců triploblastů, nebo zvířat se třemi embryonálními zárodečnými vrstvami.
Na začátku gastrulace je embryo dutou koulí buněk známou jako blastula, se zvířecím pólem a vegetačním pólem. Rostlinný pól se začne zplošťovat a pak pronikne do nitra, nahradí blastokovou dutinu a tím vytvoří novou dutinu, archenteron (doslova: primitivní střevo), do kterého se otvírá blastopore. Některé buňky vegetačního pólu se oddělí a stanou se mezenchymovými buňkami. Mesenchymové buňky se rychle dělí, migrují do různých částí blastokolu a tvoří filopodie, vlákna, která pomáhají přitáhnout špičku archenteronu k zvířecímu pólu. Jakmile archenteron dosáhne zvířecího pólu, vytvoří se perforace a z archenteronu se stane zažívací trakt procházející celým embryem.
Nyní se vytvořily tři embryonální zárodečné vrstvy. Endoderm, skládající se z archenteronu, se vyvine do trávicího traktu. Endoderm, skládající se z buněk na vnější straně gastruly, které hrály malou roli v gastrulaci, se vyvine do kůže a centrálního nervového systému. Mezoderm, skládající se z mesenchymových buněk, které se množily v blastokolu, se stanou všemi ostatními vnitřními orgány.
Po gastronizaci následuje organogeneze, během níž se jednotlivé orgány embrya usazují v nově vzniklých zárodečných vrstvách. Součástí organogeneze je i neuronizace.