Fosforečnan vápenatý je název skupiny minerálů obsahujících ionty vápníku (Ca2+) spolu s ortofosfáty (PO43-), metafosfáty nebo pyrofosfáty (P2O74-) a příležitostně vodíkovými nebo hydroxidovými ionty.
Odrůdy fosforečnanu vápenatého
V přírodě se vyskytuje jako hornina v Maroku, Izraeli, Egyptě a Kole (Rusko) a v menších množstvích v některých dalších zemích. Přírodní forma není zcela čistá a existují i některé další složky jako písek a vápno, které mohou složení změnit. Pokud jde o P2O5, má většina kamenů fosforečnanu vápenatého obsah 30 až 40 % hmotnosti P2O5.
Kostry a zuby obratlovců jsou složeny z fosforečnanu vápenatého, především hydroxylapatitu.
Fosforečnan vápenatý je důležitou surovinou pro výrobu kyseliny fosforečné a hnojiv, například v procesu Odda.
Fosfát vápenatý je také kypřicí látka (potravinářské přídatné látky) E341. Je minerální sůl, která se nachází v kamenech a kostech, používá se v sýrových výrobcích. Žádné známé vedlejší účinky.
Používá se také jako doplněk stravy. Diskutuje se o různých biologických možnostech různých solí vápníku.
Další praktickou aplikací sloučeniny je její využití při transfekci genů. Díky vápníkovým iontům může být buňka kompetentní (eufemismus pro „vyrvání děr v její membráně“), aby exogenní geny mohly proniknout do buňky difúzí. Tepelný šok poté vyvolá buňku, aby se sama opravila. Jedná se o rychlou a snadnou metodu transfekce, i když dosti neefektivní.