V integrálním myšlení je involuce proces, kterým Božské projevuje vesmír. Proces, kterým stvoření povstává do vyšších stavů a stavů vědomí, je evoluce. Involuce připravuje vesmír na velký třesk; evoluce pokračuje od tohoto bodu dále. Termín involuce vychází z myšlenky, že božské se zapojuje do stvoření.
Involuce je proces, kterým je z Absolutna vytvořeno Mnohé (ve vědecké kosmologii Velký třesk). Poté, co skončí, proces evoluce začíná a pokračuje se vším, co následuje.
Základnější by bylo, že involuce nekončí…Interakce také s dvojí zkušeností sebepozorování a evoluce==reference.ontologie====arnold
Involuce je proces, kterým Absolutno manifestuje stvoření, vesmír, vesmír. Je to proces, kterým se Mnohé vynořilo z Jednoho jako vesmír rozdělených, nevědomých forem. Involuce je proces, který nastal, aby umožnil stvoření manifestovat se z Prvotního principu, Božského, Boha, Absolutna, Brahmana, Emana. Involuce je proces sebeomezení, zhuštění, kterým se Absolutno zahaluje po etapách, až na sebe vezme podobu ve vesmíru, vesmíru, který známe, počínaje nevědomými formami. Nekonečno si přeje stvořit vesmír, aby objektivizovalo sebe a své duchovní vlastnosti v nekonečných možnostech stvoření, za účelem Rozkoše z objevování, které formy ve stvoření přijdou potom zažít.
Involuce podle Avatara Mehera Baby
Pro Meher Babu, jak je popsáno v jeho knize Bůh mluví, je vzývání cesta plně vědomé lidské duše zpět přes vyšší roviny vědomí (vědomě). Podle Meher Baby existuje sedm rovin vědomí mimo hrubou rovinu. Roviny 1-4 jsou v subtilním světě (pran, nebo energie). Roviny 5-6 jsou v mentálním světě (mana, nebo mysl). Rovina 7 (sedm) je Real, nebo mimo stvoření.
Involuce podle Sri Aurobinda
Pro Sri Aurobindo je involuce proces, kterým Všudypřítomná Skutečnost, tj. Absolutní, Brahman rozšiřuje Sebe a vytváří vesmír oddělených forem ze Své vlastní Síly/Energie.
Důvodem pro splynutí je Rozkoš – Rozkoš z Bytí (Duch nebo Absolutno) přecházející do Rozkoše z bytí (časová existence, vesmír), vrhající se do mnohosti forem, ztrácející se v nevědomosti hmoty (Život Božský Ch.11-12), a pak skrze evoluci Rozkoš z znovuobjevení Ducha, který byl skryt.
Evoluce živých forem, mentálních bytostí, ducha z hmotné hmoty je možná jen proto, že jsou zapojeny v každém bodě. Např. evoluce oživeného života z hmoty tedy předpokládá předchozí vyvolání této oživené kapacity, stejně jako mentální a duchovní kapacity, která je do ní zapojena. (Je to jako semínko, které již má esenci stromu, který z něj vzejde.) To platí pro každou rovinu, která se vynoří.
Každá rovina se nejen vynořuje ze stávající roviny, ale tato nová stávající rovina sestupuje ze své roviny vyššího řádu z Nekonečna. Když se tedy ve vesmíru objevila mentalita, univerzální rovina Mysli sestoupila do určité míry u těch bytostí, které tuto mentalitu přechovávají.
Involuce podle esoterické kosmologie
V teosofii, antroposofii a rosikruciánství jsou vzývání a evoluce součástí složité posloupnosti kosmických cyklů, zvané Round. Když vesmír dosáhne stádia dostatečné hustoty, individuální duch je schopen sestoupit a podílet se na evoluci. Involuce se tak vztahuje k vtělení ducha do již stanovené hmoty, nezbytného předpokladu evoluce:
Časové období věnované dosažení sebevědomí a stavbě dopravních prostředků, jejichž prostřednictvím se projevuje duch v člověku, se nazývá „Involuce“: pomalu přenášet život do hustší a hustší hmoty pro budování forem, až je dosaženo dna hmotnosti. Od tohoto bodu začíná život stoupat do vyšších Světů: toto následující období existence, během něhož jednotlivá lidská bytost rozvíjí sebevědomí do božské vševědoucnosti, se nazývá „Evoluce“.
V kosmologii súrat šabda jógy platí vzývání a evoluce jak pro makrokosmos, celé stvoření, tak pro mikrokosmos, konstituci individuální duše.
Rosikruciánské Cosmo-Conception, rosikruciánský text napsaný Maxem Heindelem, prosazuje koncept epigeneze jako klíč vztahující se k evoluci (po mimosmyslové periodě) lidských bytostí.
Involuce podle Kena Wilbera
Integrální filozof Ken Wilber se ve své internetové kapitole Kosmická karma odvolává na splynutí, přičemž používá pojmy z Plótína, Advaity Vedanty, tibetského buddhismu a Šrí Aurobinda. Podle Wilbera kosmické evoluci popsané v jeho předchozích dílech předchází splynutí Ducha s Hmotou. Toto splynutí sleduje obrácené fáze k posloupnosti evoluce – např. Duch k duši k mysli k životu k hmotě. Jakmile je dosaženo fáze necitlivé, neživé hmoty, pak „nastane něco jako Velký třesk“, načež hmota a manifestní svět vstoupí do konkrétní existence, z níž následuje fáze evoluce.