Jan Evangelista Purkyně (1856 photo)
Purkyně se narodil v Libochovicích v Čechách. V roce 1819 vystudoval medicínu na pražské univerzitě, kde byl po napsání doktorské disertace jmenován profesorem fyziologie. Při práci na univerzitě objevil Purkyňův jev, při němž se s klesající intenzitou světla červené předměty zdánlivě ztrácejí rychleji než modré předměty stejného jasu. Vydal dva svazky Observations and Experiments Investigating the Physiology of Senses a New Subjective Reports about Vision, které přispěly ke vzniku vědy experimentální psychologie. V roce 1839 založil na univerzitě v Breslau v Prusku první katedru fyziologie na světě a v roce 1842 první oficiální fyziologickou laboratoř na světě.
Nejvíce se proslavil objevem Purkyňových buněk v roce 1837, velkých neuronů s mnoha rozvětvenými dendrity, které se nacházejí v mozečku. Je také známý svým objevem Purkyňových vláken, vláknité tkáně, která vede elektrické impulzy z atrioventrikulárního uzlu do všech částí srdečních komor, v roce 1839. Mezi další objevy patří Purkyňovy obrazy, odrazy předmětů od struktur oka, a Purkyňův posun, změna jasu červené a modré barvy při postupném snižování intenzity světla za soumraku. Purkyně také zavedl vědecké termíny plazma (pro složku krve, která zůstane po odstranění suspendovaných buněk) a protoplazma (látka nacházející se uvnitř buněk).
Purkyně jako první použil mikrotom k vytváření tenkých plátků tkáně pro mikroskopické vyšetření a jako jeden z prvních použil zdokonalenou verzi složeného mikroskopu. V roce 1829 popsal účinky kafru, opia, belladony a terpentýnu na člověka, v roce 1833 objevil potní žlázy a v roce 1823 publikoval práci, v níž rozpoznal 9 hlavních konfiguračních skupin otisků prstů.
Purkyně si také uvědomoval význam díla Eadwearda Muybridge. Purkyně sestrojil vlastní verzi zoetropu, kterou nazval forolyt. Na disk umístil devět svých fotografií pořízených z různých stran a bavil svá vnoučata tím, že jim ukazoval, jak se on, starý a slavný profesor, otáčí velkou rychlostí.
Byl jedním z nejznámějších vědců své doby. Jeho věhlas byl takový, že když mu lidé z mimoevropských zemí psali dopisy, stačilo jako adresu uvést „Purkyně, Evropa“.
Je pohřben na Českém národním hřbitově na Vyšehradě [Praha, Česká republika].