Jedovatá pedagogika je pojem, kterým se dnešní psychologové a pedagogové distancují od metod výchovy dětí, které byly propagovány v předchozích stoletích. Jedovatá pedagogika je proto míněna jako jednoznačně negativní pojem. Je to zastřešující pojem zahrnující chování a komunikace, které mají silně manipulativní nebo násilný charakter, jako jsou tělesné tresty.
Pojem jedovatá pedagogika odpovídá německé Schwarze Pädagogik (doslova černé pedagogice), kterou zavedla Katharina Rutschky ve svém díle Schwarze Pädagogik z roku 1977. Quellen zur Naturgeschichte der bürgerlichen Erziehung. Psycholožka Alice Millerová použila tento pojem k popisu přístupů k výchově dětí, které podle ní poškozují citový vývoj dítěte. Millerová uvádí, že toto citové poškození podporuje chování dospělých, které je pro jednotlivce škodlivé.
Jedovatá pedagogika si podle definice Kathariny Rutschky klade za cíl vštípit dítěti sociální superego, vybudovat základní obranu proti pudům v dětské psychice, zocelit dítě pro pozdější život a instrumentalizovat části těla a smysly ve prospěch společensky definovaných funkcí. I když ne výslovně, jedovatá pedagogika slouží jako racionalizace sadismu a obrana proti pocitům samotného rodiče nebo zúčastněné osoby.
Pro metody jedovatá pedagogika využívá iniciační rituály (např. internalizace hrozby smrti), aplikaci bolesti (včetně psychické), totalitní dohled nad dítětem (kontrola těla, chování, poslušnost, zákaz lhaní apod.), tabu proti dotýkání, popírání základních potřeb a extrémní touhu po pořádku.
Historické pozadí v Německu
V 18. století běžné představy o zlé povaze dětí nebo o krocení svědčí o pověrách a přání umět vycvičit lidské bytosti jako zvířata.
V jedné německé knize o výchově dětí se praví: „Tyto první roky mají mimo jiné tu výhodu, že člověk může použít sílu a nutkání. S věkem děti zapomínají na vše, s čím se v raném dětství setkaly. Jestliže tedy někdo může odebrat dětem vůli, nebudou si potom pamatovat, že měly vůli.“ (J. Sulzer: Versuch von der Erziehung und Unterweisung der Kinder, 1748)
V Německu je zakázáno stávkovat děti. V roce 2000 bylo změnou zákona zrušeno rodičovské právo na kázeň. Spolková ministryně pro rodinné záležitosti v letech 1994 až 1998 Claudia Nolteová chtěla zachovat metody výchovy dětí za použití síly , i když bylo prokázáno vážné ubližování dětem fyzickým násilím, přinejmenším od práce pro vlastní dobro Alice Millerové z roku 1980.
„Já chápu ‚černou pedagogiku‘ jako rodičovský přístup, který směřuje k porušení vůle dítěte s cílem učinit z něj poslušného poddaného za pomoci otevřeného nebo skrytého použití síly, manipulace a represe.“ (A. Miller: Evas Erwachen)
Relevantním kritériem je, pokud manipulativní přístup odhaluje osobní deficity, jako je slepota k citům, krutost nebo sklon k násilí, nebo pokud jsou vypouštěny silné negativní emoce, jako je hněv nebo nenávist, emoce, proti kterým se nedospělá psychika se svými věkovými omezeními nemůže bránit.
Dalšími tématy kontroverzní socioložky Kathariny Rutschky, která ve svém díle Schwarze Pädagogik z roku 1977 razila termín jedovatá pedagogika, jsou rodičovství, feministická kritika a zneužívání.
Dětská badatelka Alice Millerová také dospěla díky své terapeutické práci k přesvědčení, že potřebuje pracovat na svém vlastním dětství, aby lépe porozuměla svým klientům. Jedovatá pedagogika je pro ni chování, které se předává z generace na generaci tím, že se eufemizuje a dezinfikuje.
Pojem jedovaté pedagogiky je s ohledem na zneužívání dětí obecně nesporný. Všude, kde se doporučení bití objeví pod zástěrkou pedagogických rad, setkávají se s širokým odmítnutím.[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text]
Alice Millerová označuje pojmem jedovatá pedagogika všechny typy chování, které mají manipulativní charakter jako svůj výchozí bod. Jednou z tezí, kterou zdůraznila, je „Každý pohlavek je ponížení“. Kritici považují taková prohlášení za „příliš plošná“. Diskuse o pojmu jedovatá pedagogika se proto často vyvíjejí v diskuse o tom, zda je či není třeba považovat pohlavek za škodlivý, což Alice Millerová rozhodně tvrdí.
Zastánci rigidních metod výchovy dětí
Tento článek je založen na překladu článku z německé Wikipedie.