Jméno Otce Francouzský Nom du père) , nebo jména otce je význam spojený s významovým pojetím otce. Jméno Otce je symbolický útvar.
Francouzský teoretik a psychoanalytik Jacques Lacan revidoval oidipovský komplex v souladu se svým strukturním pokusem o spojení psychoanalýzy a lingvistiky.
Lacan tvrdil, že postavení otce nemůže dítě nikdy zastávat. Na jedné straně se dítě musí ztotožnit s otcem, aby se mohlo účastnit sexuálních vztahů. Nicméně dítě by se také nikdy nemohlo stát otcem, protože by to znamenalo sexuální vztahy s matkou. Prostřednictvím diktátu na jedné straně být otcem a na druhé ne, je otec povýšen na ideál. Už není skutečným hmotným otcem, ale funkcí otce. Lacan to nazývá Jménem otce. Tato touha nutně něco postrádá, tj. je to touha po nedostatku. Otce a tudíž falus (ne skutečný penis, ale znázornění mistrovství) nelze nikdy dosáhnout, je tedy nad nebo mimo jazykový systém a nelze o něm mluvit. Veškerý jazyk spoléhá na to, že falus v systému značení chybí. Podle této teorie by bez falusu mimo jazyk nic v jazyce nedávalo smysl nebo nemohlo být odlišeno. Tak Lacan přetvořil jazykovou teorii švýcarského lingvisty Ferdinanda de Saussura. Právě tato myšlenka tvoří základ mnoha soudobých myšlenek, zejména poststrukturalismu. Nic, co je mimo jazyk, nelze myslet, ale falus tam je, a proto podle toho strukturuje celý systém myšlení. Oidipus by mohl být také myšlen na téma příběhu.
Sigmund Freud v knize Totem a tabu používá teorii dějin, založenou na Darwinově evoluční teorii, ve které byl nejprve hrozný otec, kterého museli bratři zabít. S pocitem viny za to začali bratři vzdávat otci poctu a založili monoteismus.
V Lacanově teorii vede učení se jazyku dítě k tomu, že zabije svého otce jako symbol. Lacan nepoužívá žádnou historickou teorii.
Tento koncept umožňuje nové chápání neurózy.
Nicméně Jacques Lacan vyvinul tento koncept s nakonec neúspěšným cílem vyléčit psychózu.