Karty Delaney

Přední a zadní strana typické karty Delaney

The Delaney Card (také známa jako Visual Seating Plan) je způsob řízení učebny. Tato malá karta o rozměrech jeden krát tři palce se v metropolitní oblasti New Yorku hojně používá od 50. let 20. století. Každá karta Delaney Card obsahuje jméno jednoho studenta ve třídě a uvádí jeho jména, telefonní čísla, adresy a další důležité informace o každém studentovi.

Každá karta Delaney obsahuje jméno jednoho studenta ve třídě a uvádí jeho jména, telefonní čísla, adresy a další důležité informace o každém studentovi. Učitel si vede velkou knihu s robustními drážkovanými kartonovými stránkami a v každém slotu je karta Delaney. Karty jsou seřazeny abecedně podle příjmení studenta nebo jsou umístěny podle pozice lavice každého studenta, podobně jako facebook třídy profesora práv.
Jedna strana karty má ve sloupcích vytištěny měsíce a dny školního roku, aby učitel mohl sledovat docházku studenta. Druhá strana obsahuje kontaktní informace studenta a také mřížku, kterou obvykle používá učitel k označení účasti ve třídě. Strany jsou také vytištěny v různých barvách a obvykle se karta překlápí, aby se vyznačila absence, aby se učiteli druhý den připomněla předchozí absence.
Systém vizuálních karet byl vynalezen a implementován Edwardem C. Delaneym, absolventem Harvardovy univerzity a učitelem na střední škole DeWitta Clintona v Bronxu, který zemřel v roce 1969.

Učitelé v prostředí, kde se používá Delaneyho systém, musí často sledovat stovky studentů; typický učitel může zvládnout 170 žáků denně. Progresivní pedagogové Delaneyho knihu kritizují, protože podporuje neosobní zacházení ze strany učitele. „Kardinálním hříchem bylo zacházet se studentem jako s Delaneyho kartou,“ vzpomíná učitel na střední škole v Novém Utrechtu.

Vzhledem k tomu, že studenti jsou žádáni, aby vyplnili karty sami, je falšování informací běžné. Uvedená telefonní čísla a adresy nemusí ve skutečnosti patřit žákovi. Jako žert je známo, že studenti získávají navíc Delaneyho karty a vytvářejí karty s použitím falešných jmen nebo fiktivních postav, jako je Clark Kent.