Termín klasická genetika (také označovaná jako „forward genetics“) vznikl v reakci na termín „reverzní genetika“, který je sám o sobě produktem post-genomické éry.
Klasická genetika funguje trochu jinak než kterýkoliv jiný vědní obor. Primárně, místo aby začínali s hypotézou, genetici se snaží odvodit závěr založený na initálních pozorováních a pak později přicházejí s hypotézami (a experimenty na testování hypotéz). Například, genetik se možná zajímá o určitou oblast vývojové biologie (řekněme segmentace v Drosophile). Mohli mutagenizovat flys a pak analyzovat změny v segmentaci, což by naznačovalo, že geny zapojené do tohoto procesu byly ovlivněny a nyní jsou k dispozici nové nástroje (mutanti se ztrátou nebo ziskem funkce) ke studiu jejich funkčních rolí v tomto procesu. Úkolem by pak bylo pracovat pozpátku od fenotypu a určit, který gen to způsobil. Klasická genetika = Fenotyp -> Genotyp. S příchodem celých sekvencí genomu několika organismů začali vědci identifikovat a manipulovat s kandidátními geny uvnitř organismu nebo kandidátními ortogly v jiném organismu. např. Víme, že gen X hraje roli v segmentaci v Drosophile, co dělá ortholog u myší, Xenopus, Tribolium, atd.? nebo také Víme, že protein X má určité charakteristiky, můžeme najít potenciální geny, které by produkovaly protein s podobnými charakteristikami? Jaký je funkční význam těchto genů?. Reverzní genetika = Genotyp -> Fenotyp. tj. doslova obráceně k tomu, co se běžně (a stále) dělá v klasické genetice, takto se dnes klasická genetika někdy označuje jako dopředu genetika.
S rozvojem sofistikovaných molekulárních nástrojů se objevila oblast molekulární genetiky. V zásadě se tím řeší úvaha, že samotná genetika nebo molekulární biologie nestačí k úplné analýze systému, musí se tyto dva faktory vzájemně doplňovat. Například pokud lze prokázat, že daný transkripční faktor aktivoval gen X pomocí genetických mutantů, lze to jasněji definovat tím, že přesvědčivě prokážeme, že promotorová oblast genu X (při spojení s reportérským konstruktem) je aktivována za přítomnosti tohoto transkripčního faktoru. Dále pak lze zmutovat specifická místa v této reportérské oblasti nebo ji zredukovat na její základní sekvenci („promotorové bušení“), aby se její aktivace transkripčním faktorem zabývala podrobněji. Právě toto setkání genetiky a molekulární biologie se nazývá molekulární genetika.