Pojmy kolaborativní psaní a kolegiální spolupráce označují projekty, kde jsou psaná díla vytvářena více lidmi dohromady (kolaborativně) spíše než jednotlivě. Na některé projekty dohlíží editor nebo redakční tým, ale mnohé rostou bez jakéhokoli dohledu shora dolů.
Ve skutečném kolaborativním prostředí má každý přispěvatel stejnou schopnost přidávat, upravovat a odstraňovat text. Proces psaní se stává rekurzivní úlohou, kde každá změna vybízí ostatní k dalším změnám. Je to jednodušší, pokud má skupina na mysli konkrétní konečný cíl, a těžší, pokud cíl chybí nebo je vágní.
Velmi dobrá metoda diskuse a komunikace je nezbytná, zejména pokud dojde k neshodám.
Některé kolaborativní spisovatelské projekty jsou také otevřeným obsahem.
„Spolupracující psaní je práce ve skupině tak malé jako dvě nebo tak velké, jak si lze představit, aby vytvořila dokument. Členové skupiny mohou pracovat v synchronním prostředí (tváří v tvář, u stejného počítače, ve stejné třídě) nebo asynchronním (diskusní vývěska, e-mail, dopisy). Skupina kolektivně vyjednává, koordinuje, zkoumá a sleduje proces psaní, aby splnila svůj úkol. Členům skupiny budou často přiděleny role, jako je monitor, konzultant, editor, reportér a vedoucí, aby proces zefektivnili. Často se budou řídit plánem brainstormingu, nastínění, navrhování, revidování, revidování a úprav kopií, aby vytvořili dokument. Tento koordinovaný konsenzus přinese mnoho výhod. Maximální vklad, zvýšené učení, různorodé úhly pohledu a bratříčkování jsou výhodami tohoto stylu práce. Věří se, že tento způsob psaní přinese vyšší kvalitu práce oproti metodě jednoho spisovatele/jediného recenzenta. Spolupracující psaní využívají členové akademické obce, obchodu a vlády.“[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text] – Lowry Curtis Lowry, 2004