Někteří autoři poznamenali (např. Neil Howe a William Strauss: The Next 20 Years: How Customer and Workforce Attitudes Will Evolve, Harvard Business Review, červenec-srpen 2007), že určité generace v historii mají určité společné rysy. Například individualistické nebo kolektivistické postoje nebo idealističtější či praktičtější (materialistický) pohled na svět. V tomto smyslu bychom mohli říci, že v USA byla generace GI idealistická/kolektivistická generace, generace Silent byla/je praktická/kolektivistická, generace Baby boomer byla idealistická/individualistická a generace X je praktická/individualistická (manažerský typ), zatímco nejnovější generace Y (mileniální) bude opět idealistická/kolektivistická, stejně jako stará generace GI.
Howe a Strauss nazvali tyto 4 typy prorokem, nomádem, hrdinou a umělcem a tvrdili, že se v dějinách USA cyklicky prolínají, přičemž si povšimli pouze jedné výjimky chybějící generace během krize občanské války, kdy byla generace hrdinů ztracena, a po generaci „pozlacených“ (1822-1942, typ nomádů) daly USA okamžitě vzniknout generaci umělců, zvané „progresivní“ (1843-1859).
Podle nich se generace Proroků rodí po velké válce nebo jiné krizi, v době omlazeného společenského života a konsensu kolem nového společenského řádu. Generace nomádů se rodí během kulturní obnovy, v době společenských ideálů a duchovních agend, kdy se proti zavedenému institucionálnímu řádu rozbíhají útoky mladých. Generace hrdinů se rodí po duchovním probuzení, v době individuálního pragmatismu, sebedůvěry, laissez-faire a národního (nebo sekčního či etnického) šovinismu. Generace umělců se rodí během velké války nebo jiné krize, v době, kdy se ze složitosti života vyvařují světská nebezpečí a převládá veřejný konsensus, agresivní narážky a osobní oběti.
Jistě, měli bychom studovat psychologii generací podrobněji, abychom dospěli k jednoznačným závěrům o silách, které řídí změnu generací a jejich mentality.