Pro další články viz rozmanitost
Kulturní rozmanitost je rozmanitost lidských společností nebo kultur v určitém regionu nebo ve světě jako celku. (Tento termín je také někdy používán pro označení multikulturalismu v rámci organizace. Tento článek se v současnosti tímto alternativním významem nezabývá.)
Mezi antropology hlavního proudu panuje všeobecná shoda na tom, že lidé se poprvé objevili v Africe asi před dvěma miliony let. Od té doby jsme se rozšířili po celém světě a úspěšně se přizpůsobili značně odlišným podmínkám a periodickým kataklyzmatickým změnám místního a globálního klimatu. Mnoho samostatných společností, které vznikly po celém světě, se od sebe výrazně lišilo a mnohé z těchto rozdílů přetrvávají dodnes.
Kromě zjevnějších kulturních rozdílů, které existují mezi národy, jako je jazyk, oblečení a tradice, existují také významné rozdíly ve způsobu organizace společností, v jejich společném pojetí morálky a ve způsobu, jakým působí na své okolí. Je diskutabilní, zda jsou tyto rozdíly pouze vedlejšími artefakty vyplývajícími ze vzorců lidské migrace, nebo zda představují evoluční rys, který je klíčem k našemu úspěchu jako druhu. Analogicky s biologickou rozmanitostí, která je považována za zásadní pro dlouhodobé přežití života na zemi, může být kulturní rozmanitost zásadní pro dlouhodobé přežití lidstva; a že ochrana původních kultur může být pro lidstvo stejně důležitá jako ochrana druhů a ekosystémů pro život obecně.
Tento argument mnozí lidé odmítají, a to z několika důvodů. Za prvé, stejně jako většina evolučních výkladů lidské přirozenosti, význam kulturní rozmanitosti pro přežití může být nepopiratelnou hypotézou, kterou nelze ani dokázat, ani vyvrátit. Za druhé, lze tvrdit, že je neetické záměrně chránit „méně rozvinuté“ společnosti, protože to lidem v těchto společnostech odepře výhody technologického a lékařského pokroku, kterého se těší ti z nás v „rozvinutém“ světě. A konečně, existuje mnoho lidí, zejména těch se silným náboženským přesvědčením, kteří tvrdí, že je v nejlepším zájmu jednotlivců a lidstva jako celku, abychom se všichni drželi jednotného modelu společnosti, který považují za správný. Například fundamentalistické evangelické misijní organizace, jako je Mise Nových kmenů, aktivně pracují na snižování kulturní rozmanitosti tím, že vyhledávají vzdálené kmenové společnosti, převádějí je na svou vlastní víru a navádějí je, aby se přizpůsobily svému vlastnímu modelu společnosti.
Kulturní rozmanitost je obtížné kvantifikovat, ale za dobrý ukazatel se považuje počet jazyků, kterými se mluví v regionu nebo ve světě jako celku. Podle tohoto měřítka existují náznaky, že možná procházíme obdobím překotného úpadku světové kulturní rozmanitosti. Výzkum provedený Davidem Crystalem (čestným profesorem lingvistiky na University of Wales, Bangor) naznačuje, že méně než 10% jazyků, kterými se v současnosti ve světě mluví, bude za 100 let stále mluveno. Tato míra jazykové smrti se rovná tomu, že každé dva týdny zanikne jeden jazyk.
Přelidnění, imigrace a imperialismus (jak kulturního, tak staromódního) jsou důvody, které byly navrženy jako vysvětlení takového úpadku.
Existuje několik mezinárodních organizací, které pracují na ochraně ohrožených společností a kultur, včetně organizací Survival International a UNESCO. Všeobecná deklarace UNESCO o kulturní rozmanitosti, kterou v roce 2001 přijalo 185 členských států, představuje první mezinárodní nástroj stanovování norem zaměřený na zachování a podporu kulturní rozmanitosti a mezikulturního dialogu.