Lionel Sharples Penrose (11. června 1898 – 12. května 1972) byl britský psychiatr, lékařský genetik, matematik a šachový teoretik.
Penrosův „Colchesterův průzkum“ z roku 1938 byl prvním vážným pokusem o studium genetiky mentální retardace. Zjistil, že příbuzní pacientů s těžkou mentální retardací byli obvykle nedotčeni, ale někteří z nich byli postiženi s podobnou závažností jako původní pacient, zatímco příbuzní pacientů s lehkou mentální retardací měli většinou sklon k lehkému nebo hraničnímu postižení. Penrose dále identifikoval a studoval mnoho genetických a chromozomálních příčin mentální retardace (tehdy nazývané mentální deficence). Toto pozoruhodné dílo vyvrcholilo v klasické knize Biologie mentální poruchy v roce 1949.
Penrose byl ústřední postavou britské lékařské genetiky po druhé světové válce. V letech 1945 až 1965 obsadil Galtonovu židli v Galtonově laboratoři na University College v Londýně. Obdržel řadu ocenění a vyznamenání včetně roku 1962 Albert Lasker Award for Basic Medical Research, někdy nazývané „americká Nobelova cena“. Laskerova citace zněla: „Profesor Penrose a jeho spolupracovníci byli v průběhu let zodpovědní za studie, které se dotýkají všech aspektů lidské genetiky, zahrnují genetické analýzy většiny známých dědičných onemocnění, příspěvky k matematické genetice, biochemické genetice, studium genových vazeb u člověka a teoretické práce o mutagenním účinku ionizujícího záření. Naposledy byla jejich pozornost obrácena k abnormalitám lidských chromozomů spojených s vrozenými vadami, zejména mongolismem (Downův syndrom).“
V britské psychiatrii „Penrose’s Law“ uvádí, že velikost populace věznic a psychiatrických léčeben spolu nepřímo souvisí, i když je to obecně vnímáno jako něco jako přílišné zjednodušení.
Penrose, člen Společnosti přátel (kvakerů), byl v 50. letech vedoucí osobností Lékařské asociace pro prevenci války.
Penrose vyvinul Penroseovu metodu, metodu pro rozdělení křesel v globálním shromáždění založenou na odmocnině populace každého národa.