Luca Turín (* 20. listopadu 1953 Bejrút, Libanon) je biofyzik, který se dlouhodobě zajímá o čich.
Teorie vibrací čichu
Od roku 1996 je Turín hlavním zastáncem teorie vibrací olfrakcí, která navrhuje, že vibrační spektroskopické vlastnosti molekul mohou být důležitým determinantem jejich přidružených pachů, spíše než jen specifickou vazbou ligandů „lock and key“ navrženou ortodoxní tvarovou teorií olfrakcí. Turín navrhl, že věrohodným mechanismem pro takový molekulární spektroskop by mohlo být nepružné tunelování elektronů.
Významnou předpovědí turínské teorie je izotopový efekt: že normální a deuterovaná verze sloučeniny by měla díky unikátním frekvencím vibrací vonět jinak, přestože má stejný tvar. Studie Haffendena a spol. z roku 2001 ukázala, že lidé jsou schopni odlišit benzaldehyd od jeho deuterované verze.
Experimentální testy publikované v Nature Neuroscience v roce 2004 Kellerem a Vosshallem však tuto předpověď nepodpořily, protože lidské subjekty nedokázaly rozlišit acetofenon a jeho deuterizovaný protějšek. Studii doprovázel úvodník, který považoval práci Kellera a Vosshalla za „vyvrácení teorie, která je sice provokativní, ale ve vědeckých kruzích nemá téměř žádnou důvěryhodnost“. Pokračoval: „Jediným důvodem, proč autoři studii dělají, nebo proč ji Nature Neuroscience publikuje, je mimořádná – a nevhodná – míra publicity, které se této teorii dostalo od nekritických novinářů.“ Časopis také publikoval recenzi Císaře pachu, když označil knihu Chandlera Burra o Turíně a jeho teorii za „omámenou a přepjatou“.
Filozofka vědy Miriam Solomonová z Temple University, která recenzovala Turínovu vlastní knihu v časopise Science, naznačila, že Nature Neuroscience mohla být defenzivní vůči pozitivní publicitě obklopující Turínovu teorii, protože Nature, mateřský časopis, odmítl Turínův původní článek. (Turínský výzkumný článek byl publikován místo toho v časopise Senses.) Nicméně dva roky po publikování Vosshallova článku a doprovodného úvodníku, zpravodajský web Nature publikoval článek o studii, která podpořila Turínovu teorii: „Kontroverzní teorii o tom, jak voníme, která tvrdí, že náš jemný smysl pro vůni závisí na kvantové mechanice, dal tým fyziků palec nahoru.“
Testy na zvířatech navíc ukázaly, že ryby a hmyz jsou schopny rozeznat izotopy po čichu. Biofyzikální simulace publikované ve Physical Review Letters v roce 2007 naznačují, že turínský návrh je z fyzikálního hlediska životaschopný.
Teorie vibrací získala možnou podporu v roce 2004 v časopise Organic Biomolecular Chemistry od Takanea a Mitchella, který ukazuje, že popisy pachů v olfrační literatuře korelují silněji s vibrační frekvencí než s molekulárním tvarem.
Autoři však uvádějí „Náš názor je, že vztah mezi vibračními frekvencemi a pachem není kauzální (jako v Turínské teorii), ale může vzniknout nepřímo jako důsledek podobných molekul s podobnými vlastnostmi.“ Metodu lze chápat jako přístup v rámci oblasti Cheminformatics, ve které se používá celá řada přístupů k predikci funkce molekul z jejich charakteristik, z nichž ne všechny implikují kauzální vazbu mezi vstupem (zde vibračními frekvencemi) a výstupem (zde predikcí pachu).
Turín se narodil v roce 1953 v Bejrútu v Libanonu italským argentinským rodičům. Žije v Somerville, MA.
Titul Ph.D. z fyziologie získal v Turíně na University College London. V letech 1982 až 1988 pracoval ve Francii jako výzkumník pro CNRS na Villefranche Marine Station poblíž Nice. V letech 1988 až 1990 byl zaměstnán v Pasteurově institutu.
Po odchodu z CNRS Turín nejprve zastával hostující výzkumnou pozici v National Institutes of Health v Severní Karolíně, než se přestěhoval zpět do Londýna, kde se stal přednášejícím biofyziky na University College London. V roce 2001 byl Turín najat jako CTO začínající společnosti Flexitral se sídlem v Chantilly ve Virginii, aby se na základě svých teorií věnoval racionálnímu designu odorantů. V dubnu 2010 popsal tuto roli v minulém čase a zdá se, že doménové jméno společnosti bylo zrušeno.
Od roku 2010 je Turín v současné době na MIT, kde pracuje na projektu vývoje elektronického nosu založeného částečně na jeho teoriích, financovaném DARPA. Od dubna 2011 bude pracovat ve Flemingově výzkumném centru biomedicínských věd ve Vari v Řecku.
Role v případu Henriho Korna
Úloha Turína při hlášení vysoce sledovaného případu vědeckého podvodu byla popsána v roce 2007 v časopisech Nature a Le Nouvel Observateur.
V roce 1988 začal Turín pracovat v laboratoři, kterou vedl neurovědecký výzkumník Henri Korn v Pasteurově institutu. Tam Turín a jeho kolegyně Nicole Ropertová oznámili svým nadřízeným, že se domnívají, že některé Kornovy výzkumy neurotransmiterů jsou založeny na smyšlených výsledcích. Poté, co Turín podal formální žádost, aby CNRS obvinění prošetřila, bylo mu řečeno, aby si našel práci mimo Francii; Ropert byl také požádán, aby odešel.
Korn byl v roce 1992 oceněn prestižní cenou Richarda Lounsberyho a stal se členem Národní akademie věd v USA a Francouzské akademie věd. V roce 2007 pak opětovná analýza Kornových dat, kterou provedl Jacques Ninio v časopise Journal of Neurophysiology, ukázala závažné anomálie, které naznačovaly, že výsledky byly skutečně vykonstruované.
Publikace a mediální pokrytí
Turín je autorem knihy Tajemství vůně (2006), která podrobně popisuje historii a vědu jeho teorie čichu, a uznávaného kritického průvodce parfémy Parfums: Le Guide se dvěma vydáními vydanými ve francouzštině v letech 1992 a 1994. Je také předmětem knihy The Emperor of Scent od Chandlera Burra z roku 2002, stejně jako dokumentu BBC Horizon z roku 1995 „A Code in the Nose“.
Od roku 2003 píše Turín také pravidelný sloupek o parfémech „Duftnote“ pro NZZ Folio, německy psaný měsíčník švýcarských novin Neue Zürcher Zeitung. Sloupek vychází také v angličtině na internetových stránkách časopisu. Pravidelný (každý druhý týden) sloupek vydává také ve Feuilletonu Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung pod názvem Wie sich jetzt herausgestellt hat nebo v angličtině: „As it turns out“.