Michael Hewitt-Gleeson (narozen v Melbourne 1947) je spoluzakladatelem a ředitelem School of Thinking (SOT), která původně sídlila v New Yorku 14 let (1974-1989).
V současnosti funguje jako internetová služba se sídlem v Melbourne, výuka SOT je dostupná ve více než 46 zemích a od roku 1979 již oslovila přes 70 milionů lidí po celém světě. Jeho vynález, SOTNET/Trainee-Trainer-Interactive, učinil SOT jednou z největších tréninkových škol na světě.
Hewitt-Gleeson je světovou autoritou č. 2 v laterálním myšlení, autorem Software For Your Brain a vynálezcem kognitivních věd. V letech 1984-85 přinesl Hewitt-Gleeson kognitivní vědy do interaktivní televize svým designem Viewer-driven Television (VTV). VTV používala interaktivní televizní formát, kde programování bylo řízeno v reálném čase diváky, nikoli stanicí.
Akademické a odborné zázemí
Hewitt-Gleeson je držitelem doktorátu filozofie v kognitivních vědách, International College, Los Angeles (1980). V roce 1980, Cambridge profesor Edward de Bono byl Hewitt-Gleeson je lektor na světě první PhD v Lateral Thinking, ve kterém druhý navrhl teorii Newsell. Na začátku projektu, profesor de Bono napsal 17. srpna 1978:
Hewitt-Gleeson byl mezinárodním konzultantem strategie pro mezinárodní organizace a korporace od OSN a Bílého domu po IBM, Fujitsu, BMW a Jacka Welche z General Electric. Široce přednášel ve více než 15 zemích světa, kromě Spojených států a Austrálie také v Kanadě, Číně, Francii, Izraeli, Japonsku, Saúdské Arábii a Velké Británii.
Jeho díla byla uvedena v časopisech Forbes, Los Angeles Times, The New York Times, Personal Success (cover story May ’91), Readers Digest (April 1983, cover story, worldwide editions) a Wall Street Journal, mimo jiné, a také v mnoha rozhlasových a televizních programech po celém světě.
Fallout s Edwardem de Bonem
V New Yorku v roce 1985, kvůli sporu o vydavatelská práva a autorizace, Hewitt-Gleeson uzavřel School of Thinking, kterou založil s de Bonem. V roce 1988 Hewitt-Gleeson znovu založil School of Thinking v Melbourne s novou osnovou, kterou navrhl, zřejmě po vyšetřování FBI ohledně tvrzení Edwarda de Bona o určitých vydavatelských právech na CoRT Thinking Syllabus.
Ukázalo se, že Edward de Bono jako hlavní akcionář School of Thinking nabídl protichůdná vydavatelská práva jak School of Thinking na jedné straně, tak Pergamon Press (vlastněný britským miliardářem a vydavatelem Robertem Maxwellem) na straně druhé, a tak vznikl právní spor.
Hewitt-Gleeson a další menší akcionáři (doktor Eric Bienstock a Alexandra Jane Nobleová) se domáhali morálních práv, ale nebyli schopni vyrovnat se právním fondům Roberta Maxwella, zejména v případě, že by se Edward de Bono rozhodl postavit na stranu svého přítele Maxwella. Tito menší akcionáři požadovali vyšetřování FBI. Škola v New Yorku byla uzavřena v roce 1985 a Edward de Bono byl vyslýchán Scotland Yardem.
Došlo také ke sporu o Šest myslících čepic Školy myšlení (School of Thinking’s Six Thinking Caps).
Dr. Edward de Bono a Dr. Michael Hewitt-Gleeson jsou spoluautory rané verze lekce PMI v příručce Learn-To-Think Coursebook and Instructors Manual (1982 Capra New). Tato kniha se stala předmětem titulního příběhu na všech mezinárodních vydáních Readers Digest v dubnu 1983. Dnešní ekvivalent by byl jako na OPRAH! Výsledkem bylo, že lekce PMI dosáhla více než 68 milionů čtenářů po celém světě. Jednalo se o nejširší vysílání vůbec myšlení PMI dovednosti. Vyvinutý Cognitive Research Trust (CoRT), PMI se stal jedním z nejvíce vyučovaných ze všech lekcí School of Thinking – 59 Minute Course in Thinking.
Ikonou, která se objevila v tomto příběhu Readers Digest, je původní kšiltovka Školy myšlení. V září 1983 Michael Hewitt-Gleeson, Eric Bienstock a Edward de Bono vymýšleli způsoby, jak využít obrovské publicity vytvořené pro SOT z příběhu na obalu Readers Digest. Společně rozvinuli myšlenku „barevných kšiltovek myšlení“ převzatých z ikony v časopise. Uvažovali o tom, že by si pořídili kšiltovky s logem SOT nebo čelenky vyrobené v různých barvách. Edward de Bono navrhl, aby se kšiltovky prodávaly v sadách po šesti a v souhrnu de Bono napsal: „Každá je jiné barvy a každá nese logo Školy myšlení. Místo kšiltovek by mohly být použity elastické čelenky“.
Poté se na de Bonových oficiálních internetových stránkách objevilo prohlášení z 22. července 2002, kde de Bono náhle popřel jakoukoli účast „na vlastnictví nebo chodu [SOT]“, i když souhlasil s tím, že „může existovat materiál odvozený, vypůjčený nebo převzatý z [jeho] díla“. V tomto prohlášení de Bono dodal: „Michael už se mnou nemá žádnou spojitost. Není oprávněn jakýmkoli způsobem využívat mé duševní vlastnictví. Jakékoli kurzy, které pořádá, nejsou mnou žádným způsobem schváleny. Podám také žalobu pro jakékoli porušení autorských práv“.
Přestože Edward de Bono a Michael Hewitt-Gleeson mezitím obnovili své přátelství, právní poradci Hewitt-Gleesona upozornili, že toto podivné prohlášení, stále na internetu, je pomlouvačné. Edward de Bono opakovaně ujistil Hewitt-Gleesona, že prohlášení bude odstraněno, ale neučinil tak s tvrzením, že „viníkem je můj bratr Peter a neodstraní ho“. Věc se ještě může stát základem pro právní spor v Melbourne.